Ahoj, jak se mám?

20. února 2015 v 3:24 | Bonnie Melone |  ♥ Diary
Tak co, půjdu dneska spát, nebo ne? Jsou přesně 2:18 ráno, za dvě a půl hodiny se musím začít připravovat do práce. Normální člověk by zřejmě vstával tak hodinu, možná půl hodinu před tím, než musí vyrazit. Narychlo akorát tak vyčistit zuby a snažit se navlíknout si tričko správně. To já nejsem, možná bohužel. Vstávám o dvě hodiny dřív abych se stihla probudit, najíst, upravit, namalovat a obléknout. To probuzení pokrývá tak 90% toho celkového času. Po tom, co si každé ráno pobrečím nad tou příšernou uniformou, co si musím brát (mimo jeden den, kdy jsem měla tričko vyměnit za košili, která se však později projevila jako ještě horší varianta) se dřív než denní světlo vyhrabu ven, abych čekala patnáct minut na tramvaj.
Takhle jsem to možná podala až příliš dramaticky, protože když nepočítám ten čas, který strávím krájením všemožné zeleniny, chleba, a svých vlastních prstů na rukou, se mám vlastně skvěle.
Jsem teď víc zamilovaná než kdy jindy, místo zmrzlinových orgií každý večer si potrpím spíše na zeleninu (nekecám) a konečně si dokážu vydělat nějaké peníze, abych je pak mohla v záchvatu všechny zase utratit, což se mi bez vyjímky stalo i tento měsíc. Zjistila jsem totiž, že najednou potřebuji spoustu nového oblečení, jelikož tu a tady bych potřebovala něco na focení pro módní články, něco na pro mě významější události, a něco prostě jenom proto, že už jsem prostě neměla nic použitelného, v čem bych mohla začátkem jara chodit.
Vrátím se k těm zmíněným "pro mě významějším událostem." Chystám se totiž na módní přehlídku značky s.Oliver pro jaro - léto 2015, která se bude konat tady v Praze. Dlouho jsem se rozhodovala, co si vezmu na sebe, až jsem zvolila jednoduchý černý komplet sukně + top, ke kterému ale zatím nemám kabelku, a nejspíš ani boty. A takhle přesně ty peníze mizí, vždycky něco chybí.
V poslední době jsem totálně propadla stylu 50. let, Pin Up, a tak dále. Pořídila jsem si naprosto božské kalhoty s vysokým pasem, (objeví se v připravovaných fashion článcích) nebyla jsem si tím ze začátku úplně jistá, ale později jsem to ohodnotila jako nejlepší kup za poslední hooodně dlouhou dobu. Nic vám neprodlouží nohy tak, jako oděvy s vyvýšeným pasem.
Také jsem si konečně obstarala i rudou rtěnku, mohla bych ji klidně hodit do koše, jelikož když jsem pořád v práci, ani se k jejímu použití nedostanu.
Co se týče focení, se kterým jsem nedávno začala, dávám si menší pauzu. Utrpěla jsem několik moc vyvedených spálenin od grilu a nemám teď moc náladu se nějak předvádět, zvlášť protože mám permanentně pocit, že jsem cítit jako grilovaná zelenina a prostředek na leštění nerezu. Odměnu za statečnost je pak jen zákaz nalakovaných nehtů. Jestli chcete nějakou radu, nechte volbu brigády v gastronomii někde hodně dole na žebříčku vašich možností. Buďte si jisti, že je úplně jedno, jak moc milujete vaření.
Abych si pořád jen nestěžovala, teď něco pozitivního. Každá holka by mi mohla závidět mého fantastického kluka, který mě ve všem podpoří, a ještě přitom dokáže nepřetržitě vypadat sexy. Poprvé za svůj život mám pocit, že si konečně můžu plnit všechny svoje sny, a nejen snít. Mám pocit, že můžu dokázat cokoliv. Zpíváme spolu, díváme se na filmy, jsme vzhůru do šesti hodin ráno a vzájemně se ujišťujeme, že nejsme divný. Každý potřebujeme podporu, zábavu, pochopení a lásku. Nechápu jak jsem to zrovna já mohla najít všechno tak pěkně pohromadě. Je to jako dostávat každý den takový emocionální dárkový balíček.
V blízké době mě čeká ještě spoustu pracovního vyřizování, dostala jsem totiž konečně i jiné, lepší příležitosti, jak s vydělat na všechny ty nedůležité věci po kterých toužím. Často zapomínám, že musím ještě dodělat maturitu. Dále chci více rozvíjet svoje zájmy, svoje psaní, a tak nějak všechno, na čem mi záleží. A že je toho každý den víc. Chci začít chodit do fitka, zase malovat, chodit konečně mezi lidi, věnovat se modelingu, mít vlastní byt, psího kamaráda, a tak dále. Nejlepší na tom je, že teď mám poprvé pocit, že všechno, čeho bych kdy chtěla dosáhnout, je vlastně docela možné, a že se k tomu dřív nebo později dopracuji. A rozhodně chci celou tu dobu zářit.

S láskou,
Ellie

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Limeo Limeo | E-mail | Web | 20. února 2015 v 16:13 | Reagovat

Já do prce nechodím, pořád studuji, takže si dovolím vstávat v sedm, protože když přijdu pozdě, nic se nestane :-D. Ale nedivím se, že ti vstávání zabere tolik času - mě se občas stane, že zacvaknu budík, a když už se chci zvednout, tak usnu :-D :D.
Sant Oliver je dobrá značka, vyrábějí suprové oblečení (na mě až moc drahé), ale Prahu mám trochu z ruky, takže se na tu přehlídku asi podívat nepojedu - i když, mohlo by to být zajímavé... :-).
Přeji vám, ať vám to dlouho vydrží - takový vztah by si přála každá holka jakéhokoliv věku :-) ;-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama