Vždy něco nesedí.. Myslíte? Nejste v tom sami..

29. ledna 2014 v 20:23 | Bonnie Melone |  ♥ Diary Motivation
Moc krásné na to, aby to byla pravda. Když je to pravda, je v tom háček. Možná jen neumíte zvládat štěstí.

Snažím se mít pořád zavřené oči, aby nedošlo k tomu trapnému zamžourání. Nechci vědět, že kouká. Od toho převalování už mám všechen makeup pryč. I z jiných, možná ještě větších banálností jsem úplně vedle. Tohle že je dospělost? Je znát, že na věku v tomhle nezáleží, protože vám může být třicet, a stejně jste ještě třeba ani nestihli dospět tak, jak by to bylo v pořádku. V normě. Ikdyž vím, že na tom nezáleží, nedokážu se ovládat, nenávidím tuhle situaci, nedokážu se nikomu podívat do očí. Skoro nikomu. Ten, který mě znal tak, že jsem se podívat mohla, je pryč. A o tom to je. Vždycky se něco pokazí.
Během několika dnů jsem měla pocity jako každý, komu někdo padl do oka příliš rychle. Všechno mi v tu chvíli připadá správné, nádherné, vtipné. Mlátím do klávesnice a celá moje pusa je neustále v křeči z toho nekonečného úsměvu. Úsměvu naprostého idiota. Mezitím, co se takhle dementně usmívám, se mi v hlavě neodehrávají jiné věci, než rozhledy do budoucna tak přehnané, že jsou tam skoro i jednorožci zvracející duhu.
Dřív než si sama dokážu nafackovat, abych se probudila, jsem úplně jinde. Není vůbec těžké se nechat nést vlnou toho vysněného štěstí, a ještě lehčí je při tom vůbec nepřemýšlet. Nechci tvrdit, že se stalo něco, čeho bych litovala, ale některé věc se mají dít jinak, ikdyž si myslíte, že to tak, jak to je nikomu nevadí.

Jsem neuvěřitelně paranoidní člověk.

Vím, že to občas trochu přeháním. Nedokážu si užívat věci tak, jak jsou. Nedokážu vnímat štěstí a lásku naplno. Vždy v tom hledám háčky, které se mi pak zachytávají o hezké myšlenky, a vyrábí z nich naprosto šílené kreace neexistujících vad a bolestí. Čtu si ještě jednou předchozí větu. Ano, napsala jsem to naprosto výstižně. Čekám všechno hned, a myslím si, že přesně tak to taky bude. Pak se divím, když přiletí osudová facka.
Ležíme. Všechno je v pořádku. Stačí jediná chybička, jediný náznak, jediná prokletá hloupost. A už letí háčky přímo ke mně, pff, pff, pff a už se zachytávají a vhánějí mi slzy do očí, a bolest do hrudníku. A už to dělám zase.

Asi jsem masochista.

Psychomasochista.

Sedím před počítačem a v hlavě se mi honí otázky. Můžu ovlivnit svůj strach ze štěstí? Můžu všechny obavy zahodit do popelnice a užívat si každou vteřinu? Někdo moudrý řekl, že bychom neměli brečet kvůli tomu, že něco skončilo, ale radovat se pro to, že se to vůbec dělo. Jiný moudrý řekl "žij přítomností!" Ale stojí to za tu dvojnásobně namlácenou držku? Bohužel, pravděpodobně svět funguje tím způsobem, že když něco prožíváme, tak se tím buď můžeme nechat unášet, a na konci radovánek o něco přijít, nebo se můžeme dopředu připravovat, a žít v nejistotě, aby to na konci tolik nebolelo.

Je těžké vybrat si mezi srdcem a rozumem. Přestávám rozumět tomu, jak tyhle dvě věci můžou mydlet v jednom celku. Chci se přestat bát.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 downloady-thesims2 downloady-thesims2 | Web | 29. ledna 2014 v 21:16 | Reagovat

jsi moc hezká :)

2 Bonnie Melone Bonnie Melone | Web | 29. ledna 2014 v 21:19 | Reagovat

[1]: Děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama