Poslouchej ... ♥

8. ledna 2014 v 19:14 | Bonnie Melone |  ♥ Diary Motivation
Škola. Šití. Sluchátka. Nestíhám. Jsem znuděná. Chybí mi. Poslouchám.

Když sedím šest hodin na jednom místě, a v ruce žmoulám pořád ten samý kus látky, ze kterého šnečím tempem vytvářím komické šaty, zřejmě pro někoho kdo má páteř trochu nakřivo, a prsa na zádech, moje otrávená mysl vytváří různé obrazy, příběhy, nápady, pocity... Přemýšlím o lidech. O tom co řekli, co udělali, jak vypadají.. Ze všeho toho šušňání mě probudí jen oběd, a dnes i zajímavý rozhovor s někým, koho bych normálně asi vůbec neposlouchala.
Proč? Dobrá otázka, proč vlastně? Někdy zkrátka nemám náladu na ty šílené výlevy, příšerné vystupování, absurdní kecy a záchvaty smíchu, které by klidně mohli mít na svědomí vážné poruchy sluchu. Někdy, a možná většinou se zkrátka něco poslouchat opravdu nedá. Lidé jsou různí, s inteligencí vyšší, i nižší, s labilitou silnější, i slabší.
Slovo dalo slovo. Když se bavíte s někým, k nemuž máte předsudky, ale i s kýmkoliv jiným, tak během rozhovoru se vám v duchu zapisují vlastní poznámky. "Ať už radši nemluví, teď určitě zase kecá, vypadá vtipně když tak máchá rukama když mluví, myslím, že by mě nikdo neměl vidět jak se s ní bavím..." Říkám dost. Názor si můžeš udělat pak, teď poslouchej, ať z toho něco máš.. A nečum kolem sebe, mluvím s tebou já.
Někdy by bylo lepší vypnout vedlejší myšlenky, a soustředit se přesně na to, co vám někdo říká. Bez předsudků. Snažit se tomu porozumět, nechat utichnout vlastní mysl, a dát plný prostor tomu, kdo vám chce něco říct. Lidé si vás budou vážit, protože je posloucháte, a stejně tak si vy za to budete vážit sebe. Jak jsem říkala, mluvila jsem s někým, s kým bych normálně asi nemluvila. A ukázalo se, že když opravdu posloucháte, dostanete schopnost více poznat charakter druhých.
Během posledních chvil volného času rychle naklikávám do poznámek v mobilu pár záchytných bodů, na článek o tom, že se vyplatí poslouchat. Během chvilky jsem překročila povolený počet znaků, a i přesto teď, když sedím doma nad klávesnicí, nedokážu popsat ten pocit, vysvětlit ten nápad. V tu chvíli kdy vás napadne něco, co byste chtěli zdělit osatním, jsme zřejmě naplněni kreativitou nejvíc ze všech jiných okamžiků.
Poslouchejte. Dívejte se. S ušima bez vnitřních hlasů, a očima neznámého pozorovatele. Uvidíte spoustu věcí. Bude to srandovní i smutné, šílené i naprosto trapné jako vždy, protože někteří lidé jsou zkrátka takoví. Ale bude to skutečné. Skutečně upřímné k ostatním, i k sobě.

Zjistíte, že se usmíváte.

With better light to others,
B.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Houp Houp | Web | 8. ledna 2014 v 20:20 | Reagovat

Sice se neznáme, ale momentálně bych potřebovala tvou rozumnou, procítěnou mysl tady u sebe, abych se dokázala vzpamatovat, zorientovat a otevřít oči. Navštiv mě!!! :D Stěžovat na stále stejné žmoulání látky znám taky, teď bych si mohla stěžovat o stálém opakování všívání rukávů. Ps: Nejsem úchyl, jen momentálně zcela ztracená.

2 Bonnie Melone Bonnie Melone | 8. ledna 2014 v 21:28 | Reagovat

[1]: Jsi milá :3 O všívání rukávů mi nemluv, to mě čeká zítra! :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama