Leden 2014

Nevkus všude kolem.. Tohle mě bolí do očí

30. ledna 2014 v 11:39 | Bonnie Melone |  ♥ Fashion
Každý máme svůj styl, kterého se v základu vždy držíme. Poznáme, v čem se cítíme dobře, a v čem ne, měníme oblečení podle nálady, či období, ale nikdy se nevzdáváme svého přirozeného vkusu. Proto bychom neměli odsuzovat výběr ostatních, ikdyž se nám nezamlouvá, protože každý to zkrátka cítí jinak. Vyjímkou jsou ti, kteří se na styl, nebo vkus vymlouvat nemohou, a to ti, kteří žádný nemají. Připravila jsem pro vás přehled kousků, které připadají odporné kónkrétně mojí osobě, ale i pár rad, jak s nimi naložit, pokud se jich rozhodně nechcete vzdát.


1. Pestrobarevné plastové šperky princezny Pouťovky
Jsem na to vyloženě alergická, protože nejen, že to nikomu nesluší, ale každý, kdo si v tom libuje, vypadá jako z od kolotočů. (nic proti kolotočům, miluju poutě, ale víte jak...) Navíc mi to připomíná dětská léta s bravíčkem, ve kterém byl vždy dárek, něco ve stylu "super cool náramek pro tebe" při čemž je "super cool náramek" svítivě žlutý kus plastu, spojený dokola.
Pokud se ti však tahle "móda" zamlouvá, měla bys vědět, že tyhle věci jsou už sami o sobě dost výrazné, a proto se hodí k jednoduchému oblečení, a nemusíš si to věšet všude, kde se dá. Nic se nesmí přehánět. (A něco by se nemělo ani vyrábět..)

2. Tlustotrika od vietnamského strýčka
Volná, utažený na rukávech a na bocích, ve všech barvách duhy a s přehnanými plastickými detaily. To jsou tlustotrika. Jejich kouzlo je v tom, že zakryjí všechny podstatné tvary, a zdůrazní všechno nehezké. Všimla jsem si, že vietnamci se v tomto hitu vyžívají, takže pokud to vyhledáváš, tak tam je to místo. Některá na sobě mají dokonce velké korále, kamínky nebo obří vody a sklady, které vážně nepřehlédnete.
V nošení tlustotrik ti mohu poradit jen to, že je třeba k nim nosit obyčejné černé legíny. Nejhorší co můžeš udělat, je vzít si k tomu džíny.

3. Džínové sukně jsou prostě jen hnusné
Já je prostě nemám ráda. Jsou to ošklivé beztvaré pytle. Jejich pevný vršek akorát způsobuje, že z nich každému lezou boky. To už stačí jen trochu kratší triko, a katastrofa je na světě. A úplně největší výhra je slečna, která si pod tu sukni vezme ještě legíny.
Máš ráda džínové sukně? Potřebuješ dlouhé triko, holé nohy, a být sakra hezká.

4. Barevné roury z disco ďoury
Těžký kýč kterékoliv doby. Deset minut si je nandaváte a ve výsledku vypadáte jako z parodie na videoklip "barbie girl." Přijde mi, že to totálně zhnusí i ty nejhezčí nohy. Je to hrozně bez fantazie, a připomíná mi to spoustu lidí, které nemám ráda. Nejhorší je, když si to na sebe vezme kluk.
Když to miluješ, není co řešit.

5. Overal pro odvážné
Víte, že overal byl původně používaný jako spodní prádlo, a později jako pyžamo? To, že se někdo rozhodl, dát mu materiálově jinou podobu a nosit ho běžně na ulici, to byl jeden velký omyl, nebo špatný vtip, který někdo vzal až příliš vážně. Vypadá to příšerně, a v některých je i dojít si na záchod velmi komplikované. Tedy aspoň myslím, naposledy jsem to měla na sobě tak ve třech letech, a bylo to pižamo.
Někteří lidé které znám, by si měli uvědomit že průhledný overal černé spodní prádlo je opravdu nečekaná pastva pro oči. To já jen tak..

6. Baleríny, přezůvky do školky
Jsou docela oblíbené, ale mně se nelíbí. Dělají z nohy takovou placku. Hodí se tak maximálně na malé holčičky v princeznovských šatičkách. Navíc myslím, že je muži opravdu nenávidí, jak už zaznělo v jednom z komentářů v článku o legínách.
Když baleríny, tak bez ponožek a k sukni. A školní besídka může začít.

7. Batůžek, chlebník od babičky na výlety pro nenáročné
Tuhle módu, jejíž největší vlna už přešla, ale stále tu je, jsem nějak nepochopila. Moje nejlepší kamarádka je z toho neuvěřitelně paf, a mně to přijde neuvěřitelně nevkusné a zastaralé. Což o to, já miluji když někdo dokáže šikovně přenést staré do nového, ale tohle se vážně nepovedlo.
I přes to, jak mě odpuzují, si myslím že k retro stylu se hodí celkem hezky, takže když budeš dost kreativní, dá se jako doplněk využít celkem hezky. Chce to jen správné oblečení, a správný batůžek.

8. Kabelka se kterou budeš úplně jako "stará mladá"
Plátěné, přehnaně zdobené, s obrovskými detaily a nevkusnou barvou. Ještě horší než na třináctiletých "freecoolinkách" je to na padesátiletých "děvčatech" které stále čekají na to, až si najdou toho svého taťku s miliony, a o nádobí mi si ulámali svoje třiceticentimetrové nehty.
Když už, tak černé tílko a nenápadné kalhoty k tomu, jinak to nevidím.

9. Gepardí vzory na všechno!!
Než to začali nosit všichni a pořád, bylo to pěkné. Než s tím začali vyrábět úplně všechno, bylo to fajn. Teď v tom vidím módu některých menšin, která udělá menšinu i z vás. Nevím jak ještě jinak říct, jak v tom dívky vypadají.
Já chápu, že se to někomu líbí, takže kombinujte tak, aby se to nemlátilo, proto bych doporučovala vynechat ostatní vzory v jednom celku.

10. Doplňky urob si doma sám
Móda šikovných rukou, stále akční, stále tvůrčí, stále neustupující. Já to obdivuji! Je skvělé něco takového umět, ale myslím, že to nevypadá hezky. Je to hezký dárek pro přátele, na který se můžete dívat, jak leží na poličce, a nebo z něj udělat pokojovou dekoraci, ale není přece nutné se tím zahrnovat, a vypadat jako hlavní hvězda seriálu Lazy town. Z neidentifikovatelného materiálu, a škaredá.
Jako malý detail na kabelce, nebo drobné naušnice dobře kombinované s kontrastním oblečením nemusí vypadat tak špatně.

Je toho mnohem víc, ale tohle mě škrábalo asi ze všeho nejvíc. Nejde o to, brát si něčí názor až příliš k srdci, jen o to, nespouštět svému okolí prudké záchvaty zvracení.
Neberte to tak vážně, noste co je vám příjemné, ale přemýšlejte nad tím. :D :D

S láskou,
B.

:P

Wild outfit, aktuální rychlovka

29. ledna 2014 v 21:07 | Bonnie Melone |  ♥ Fashion
Sestavila jsem pro vás outfit z nového oblečení v jednotlivých kategoriiích. Vybrala jsem svou oblíbenou kombinaci barev, a wild styl, mimochodem právě teď hodně populární, takže není div, že se jeho prvky objevují v kategoriích mezi prvními.

Mikina = typické, oblíbené kočkovité šelmy a roztrhané kalhoty tomu na šelmovitosti ještě přidají. Boty na podpadku podtrhnou tu ženskost, když už volná mikina popírá přirozené křivky. Kabelka je jednoduchá, aby nerušila doplňky, které jsou v mírném stylovém kontrastu. Ideální outfit třeba na nějakou hodně neformální akci, ale myslím, že nezklame ani jako běžný všední.

Další otfity najdete jako vždy na Bonnie Melone POLYVORE http://bonnie-melone.polyvore.com/

S láskou,
B.

Vždy něco nesedí.. Myslíte? Nejste v tom sami..

29. ledna 2014 v 20:23 | Bonnie Melone |  ♥ Diary Motivation
Moc krásné na to, aby to byla pravda. Když je to pravda, je v tom háček. Možná jen neumíte zvládat štěstí.

Snažím se mít pořád zavřené oči, aby nedošlo k tomu trapnému zamžourání. Nechci vědět, že kouká. Od toho převalování už mám všechen makeup pryč. I z jiných, možná ještě větších banálností jsem úplně vedle. Tohle že je dospělost? Je znát, že na věku v tomhle nezáleží, protože vám může být třicet, a stejně jste ještě třeba ani nestihli dospět tak, jak by to bylo v pořádku. V normě. Ikdyž vím, že na tom nezáleží, nedokážu se ovládat, nenávidím tuhle situaci, nedokážu se nikomu podívat do očí. Skoro nikomu. Ten, který mě znal tak, že jsem se podívat mohla, je pryč. A o tom to je. Vždycky se něco pokazí.
Během několika dnů jsem měla pocity jako každý, komu někdo padl do oka příliš rychle. Všechno mi v tu chvíli připadá správné, nádherné, vtipné. Mlátím do klávesnice a celá moje pusa je neustále v křeči z toho nekonečného úsměvu. Úsměvu naprostého idiota. Mezitím, co se takhle dementně usmívám, se mi v hlavě neodehrávají jiné věci, než rozhledy do budoucna tak přehnané, že jsou tam skoro i jednorožci zvracející duhu.
Dřív než si sama dokážu nafackovat, abych se probudila, jsem úplně jinde. Není vůbec těžké se nechat nést vlnou toho vysněného štěstí, a ještě lehčí je při tom vůbec nepřemýšlet. Nechci tvrdit, že se stalo něco, čeho bych litovala, ale některé věc se mají dít jinak, ikdyž si myslíte, že to tak, jak to je nikomu nevadí.

Jsem neuvěřitelně paranoidní člověk.

Vím, že to občas trochu přeháním. Nedokážu si užívat věci tak, jak jsou. Nedokážu vnímat štěstí a lásku naplno. Vždy v tom hledám háčky, které se mi pak zachytávají o hezké myšlenky, a vyrábí z nich naprosto šílené kreace neexistujících vad a bolestí. Čtu si ještě jednou předchozí větu. Ano, napsala jsem to naprosto výstižně. Čekám všechno hned, a myslím si, že přesně tak to taky bude. Pak se divím, když přiletí osudová facka.
Ležíme. Všechno je v pořádku. Stačí jediná chybička, jediný náznak, jediná prokletá hloupost. A už letí háčky přímo ke mně, pff, pff, pff a už se zachytávají a vhánějí mi slzy do očí, a bolest do hrudníku. A už to dělám zase.

Asi jsem masochista.

Psychomasochista.

Sedím před počítačem a v hlavě se mi honí otázky. Můžu ovlivnit svůj strach ze štěstí? Můžu všechny obavy zahodit do popelnice a užívat si každou vteřinu? Někdo moudrý řekl, že bychom neměli brečet kvůli tomu, že něco skončilo, ale radovat se pro to, že se to vůbec dělo. Jiný moudrý řekl "žij přítomností!" Ale stojí to za tu dvojnásobně namlácenou držku? Bohužel, pravděpodobně svět funguje tím způsobem, že když něco prožíváme, tak se tím buď můžeme nechat unášet, a na konci radovánek o něco přijít, nebo se můžeme dopředu připravovat, a žít v nejistotě, aby to na konci tolik nebolelo.

Je těžké vybrat si mezi srdcem a rozumem. Přestávám rozumět tomu, jak tyhle dvě věci můžou mydlet v jednom celku. Chci se přestat bát.


Tímhle to začíná, a nebo končí

11. ledna 2014 v 13:58 | Bonnie Melone |  ♥ Diary
10.1.2014 ♥

Jednoho dne...

Začal den jako každý druhý, probíhal jako každý všední, a končil jako žádný jiný. Byla to ta poslední věc, která se mohla stát. Ikdyž za oknem nebylo vidět nic, věděla jsem, že tohle je ono. Ostýchavost, první kroky, jednoduché řeči. Tlumená hudba ze sluchátek doplňuje zvuk křupání kamínků pod nohama. Je chladno, ale rozehřívá mě ten pocit nejistoty a údivu. Cesta je dlouhá, ale plány žádné. Pak vidím zase to samé místo, tam kam jsme došli, tam kde to začalo. Vzpomínky se vracejí, všechno je tak podobné, možná stejné, ale nevím jestli to chci znova zažít. V chladném vzduchu se začínám cítit otráveně. Bylo takové chladno i tehdy? Po několika cigaretách odcházíme. Zima nás žene na čaj, potkáváme staré známé, víc známe než se možná zdálo. Obavy rostou, kolem je tolik lidí, kdokoliv nás může znát, já nechci aby to někdo věděl, nechci.
Zničehonic. Výbuch, jistota, evidentní šílenství, naprostá panika. Polibek. Ne jeden, miliony. Není třeba se bránit něčemu co stejně vždycky bylo jasné. Polibky pořád stejné, jen s trochou kovu co tam dřív nebyl. Vzrušení, jednoduše mi přeskočilo, nedokážu se ovládat, ale vím, že ani nechci. Ubíhá čas, pár chvilek venku tomu dodává zase trochu jinou vůni, ale ta základní zůstala od tehdy stále stejná, zvláštní, charakteristická. Stále musím nasávat ten pocit. Jak může být po tak dlouhé době všechno tak stejně působivé? Jak?
Nápad. Oživíme noc, budem fandit minulosti, schováme se jako trestanci. Jsem nadšená, nad ničím nepřemýšlím, vypínám a jdu do všeho po hlavě, nemyslím na následky, ani na ostatní. Ať si to vědí, ať zírají a mluví, je mi to fuk. Večer nabírá podivnou atmosféru, oba už víme, že se nedokážeme ovládat. Počítáme vteřiny, nedočkavě se vrtíme a nedokážeme myslet na nic víc, než jen na to, jak jsme nepředvídatelní. S tímhle nikdo nepočítal. S ničím co bylo dál jsme nepočítali.
Zima. Nejistota. Hvězdy nad hlavou, ale ty nás nezajímají. Kroky tam a zpátky, nucené procházky, zakázané území. Čekáme, až to světlo zhasne, ale trvá to moc dlouho. Když zhasne, rosvítí se jiné. Fuck.
Už je všude tma, představa tepla je omamná. Jdeme do cíle, proplazíme se kolem problémů jako hadi, a tiše zmizíme tam, kde se odehrál příběh. Ta příšerná malba na zdi je pořád stejná, jen některé věci v pokoji se přesunuli na jiné místo. Dovnitř se přes překážku už nikdo nedostane. Chvíli roztáváme, a pak vybuchneme.
Doteky tak známé, jakoby to bylo včera, ikdyž je to už tak dlouho. Silná touha, tajná přání, nová poznání, překvapení. Tohle jediné se změnilo. K lepšímu. Usínáme. Spontánnost je naše víra.
Je ráno. Špatné zprávy, trapné ticho, zvláštní pocit. Odcházím, a nevím jestli to tímhle znovu začalo, nebo skončilo. Buď budu bojovat, a riskovat, nebo to zapečetím, a konečně odpadne ten kámen, co mě ty roky tížil.

B.


Poslouchej ... ♥

8. ledna 2014 v 19:14 | Bonnie Melone |  ♥ Diary Motivation
Škola. Šití. Sluchátka. Nestíhám. Jsem znuděná. Chybí mi. Poslouchám.

Když sedím šest hodin na jednom místě, a v ruce žmoulám pořád ten samý kus látky, ze kterého šnečím tempem vytvářím komické šaty, zřejmě pro někoho kdo má páteř trochu nakřivo, a prsa na zádech, moje otrávená mysl vytváří různé obrazy, příběhy, nápady, pocity... Přemýšlím o lidech. O tom co řekli, co udělali, jak vypadají.. Ze všeho toho šušňání mě probudí jen oběd, a dnes i zajímavý rozhovor s někým, koho bych normálně asi vůbec neposlouchala.
Proč? Dobrá otázka, proč vlastně? Někdy zkrátka nemám náladu na ty šílené výlevy, příšerné vystupování, absurdní kecy a záchvaty smíchu, které by klidně mohli mít na svědomí vážné poruchy sluchu. Někdy, a možná většinou se zkrátka něco poslouchat opravdu nedá. Lidé jsou různí, s inteligencí vyšší, i nižší, s labilitou silnější, i slabší.
Slovo dalo slovo. Když se bavíte s někým, k nemuž máte předsudky, ale i s kýmkoliv jiným, tak během rozhovoru se vám v duchu zapisují vlastní poznámky. "Ať už radši nemluví, teď určitě zase kecá, vypadá vtipně když tak máchá rukama když mluví, myslím, že by mě nikdo neměl vidět jak se s ní bavím..." Říkám dost. Názor si můžeš udělat pak, teď poslouchej, ať z toho něco máš.. A nečum kolem sebe, mluvím s tebou já.
Někdy by bylo lepší vypnout vedlejší myšlenky, a soustředit se přesně na to, co vám někdo říká. Bez předsudků. Snažit se tomu porozumět, nechat utichnout vlastní mysl, a dát plný prostor tomu, kdo vám chce něco říct. Lidé si vás budou vážit, protože je posloucháte, a stejně tak si vy za to budete vážit sebe. Jak jsem říkala, mluvila jsem s někým, s kým bych normálně asi nemluvila. A ukázalo se, že když opravdu posloucháte, dostanete schopnost více poznat charakter druhých.
Během posledních chvil volného času rychle naklikávám do poznámek v mobilu pár záchytných bodů, na článek o tom, že se vyplatí poslouchat. Během chvilky jsem překročila povolený počet znaků, a i přesto teď, když sedím doma nad klávesnicí, nedokážu popsat ten pocit, vysvětlit ten nápad. V tu chvíli kdy vás napadne něco, co byste chtěli zdělit osatním, jsme zřejmě naplněni kreativitou nejvíc ze všech jiných okamžiků.
Poslouchejte. Dívejte se. S ušima bez vnitřních hlasů, a očima neznámého pozorovatele. Uvidíte spoustu věcí. Bude to srandovní i smutné, šílené i naprosto trapné jako vždy, protože někteří lidé jsou zkrátka takoví. Ale bude to skutečné. Skutečně upřímné k ostatním, i k sobě.

Zjistíte, že se usmíváte.

With better light to others,
B.


Jak na outfity s legínami

5. ledna 2014 v 19:53 | Bonnie Melone |  ♥ Fashion
Kluci milují naše zadečky v legínách! A pro nás jsou legíny jednoduchou možností, a základem našeho oblečení. Obyčejné černé legíny se hodí skoro ke všemu, a stojí pár korun. Ale pokud chceme mít nějaké zajímavější typy, musíme vědět jak na to! A jak? To se hned dozvíte. Hlavně pamatujte, že legíny bychom měli nosit hlavně se soudností. Víte co tím myslím ne?


Lesklé, černé, a dost možná koženkové legíny. Možnost kombinovat elegantní a "sexy" dohromady. Vymyslela jsem pro vás dvě varianty, jak s těmito legínami naložit tak, aby splňovali svůj účel dokonale, ve dvou různých situacích a stylech. V levo je elegantní, formální verze, a v pravo je odlehčený ležérní styl. Co si vyberete? Oboje má své přednosti a kouzlo, a všechno dokonale ladí. Nezapomínejte, že legíny které se lesknou jsou dost výrazným prvkem, který je dobré kombinovat s méně nápadnými, matnými kousky. Vždyť víte, nic se nesmí mlátit. Proto jsem k elegantnímu outfitu zvolila lehkou bílou košili s drobným ozdobným detailem, který vytváří s legínami dokonalý kontrast. Boty na podpatku jsem s touto košilí sladila, a přidala jsem samozřejmě doplňky, které ladí k legínám. V ležérním podání už jde jen o to, změnit styl. Tričko s lebkou přidá atmosféru, a ty "hologramové" boty jsem si nemohla odpustit. Je to úžasný nápad, který více než obdivuji, a skvěle se hodí k doplnění celkového dojmu. "Ostré doplňky" nic nezkazí, pokud jde o drsnější podtext.


K tomuto otfitu vám jako první musím říct hlavně to, že s výraznými vzory není radno si zahrávat. Pokud jsi ulovila výrazné legíny, doplňuj nejlépe úplně obyčejnými svršky, díky kterým nehrozí katastrofa připomínající oční klam. K romantickému motivu legín jsem vybrala džínovou bundičku, ovšem důležité je, že světlou, aby nekazila ten lehoučký dojem. Doplněk barevně dokonale ladí, a i přes svojí zdánlivou složitost se s legínami nebouchá. Boty jednoduché stejně jako top nepřitahují příliš pozornosti, což je vzhledem ke dvoum výrazným prvkům dobře. Kabelka je tvarově jednoduchá, aby celý outfit nepůsobil přeplácaně.


Béžové légíny? Je tu pár věcí které je třeba vědět. Za prvé, z dálky jste nahá, ať chcete nebo ne. Za druhé, díky jejich jednoduchosti jsou potřebné výrazné doplňky i svršky. Opět tu mám elegantní i ležérní verzi. V levém otfitu jsem zvolila teď docela oblíbený typ svršku, top se "sukýnkou." V pravém otfitu jsem znovu nemohla odolat lebce. Ne že bych nedokázala vymyslet jiný motiv, který by vyadřoval drsnější styl, ale takhle to dobře klade ten správný důraz, který se snažím předvést. Díky tomu, že jsou legíny v tělové barvě tak nevýrazné, si můžete dovolit dost výrazné boty. Do těch tenisek jsem se asi zamilovala. V obou případech jsem se zaměřila na kontrast mezi černou a zlatou, protože co se hodí k tělové barvě víc než zlatá? A černý základ drží to výrazné na očích.

Jak se vám líbí moje legínové outfity?

S láskou,
B.

Nová rubrika : Diary Motivation

5. ledna 2014 v 19:06 | Bonnie Melone |  ♥ Diary Motivation
Už je to měsíc co jsem se s vámi nepodělila o něco nového. Zjistila jsem, že i v životě někoho, kdo miluje psaní a blogovou tvorbu víc, než by se dalo předpokládat, se můžou stát věci, které tuto činnost totálně vyřadí z provozu.
V průběhu celého měsíce se událo spoustu věcí, které mě jako blogerku skoro doslova mlátily přes prsty, a je pochopitelné, že se potom špatně ťuká do klávesnice. Nepřátele se stali přáteli a neznámí lidé se stali více známými. Uvědomila jsem si, že lidé které jsem odsuzovala jsou skvělí přátelé, i to, že se skutečně některým osobám nedá věřit ani přes horoucí sliby. Také jsem zjistila, že ještě těžší, než věřit ostatním, je někdy věřit sama sobě.
Když se podívám nazpátek, udělala jsem hrozné věci. Zradila jsem vědomě někoho, koho jsem milovala. Zanedbávala jsem osoby, které si to nezasloužily. Odsoudila jsem přítele, který sice má své chyby, ale pomohl mi víc, než si vůbec myslí. A každý večer, před jakýmkoliv tímto činem, jsem si řekla, že to neudělám. A byla jsem o tom víc než přesvědčená. Teď si říkám, jestli mi může někdo věřit, když nevěřím ani sama sobě. A tak mě to napadlo.
To jediné, co mi kdy dokázala pomoct od vzteku, křivdy, smutku nebo jiného trápení, bylo psaní. Motivují mě lidé s kterými nevycházím, problémy které mě zžírají, ale i věci, které jsem dokázala díky tomu, že jsem jednala správně. Je to tak, nic mě nemůže inspirovat k dobrým článům víc, než moje vlastní pocity a zkušenosti. Nic si nevycucávám z prstu, a čím jsou ty pocity hlubší, tím je článek lepší. A protože i já potřebuji často poradit s něčím, k čemu je potřeba velká dávka motivace a zamyšlení, tak i teď mi psaní pomůže dodat si sílu, vše si uspořádat a dostatečně motivovat sama sebe, i vás, kteří moje články milujete. I vy sami můžete v těchto článcích vidět některé části vaší osobnosti, a možná vám usnadní řešení problémů, které jsou už víc než na obtíž.

To, co potřebuji, je více cílevědomosti a pevné vůle. Co potřebujete vy?

S láskou,
B.