Problém sexy, samolibých mužů

28. listopadu 2013 v 15:24 | Bonnie Melone |  Thinking About ...
Nechci nikoho házet do stejného pytle s ostatními navoněnými krasavci. Na vonění rozhodně není nic špatného, ale na korektoru, vosku na vlasy a dalších vymoženostech možná něco trochu hloupého je. Bavíme se, samozřejmě, o klucích s touto úchylkou. Říkáme jim metrosexuálové, šampóni, kenové (ale spíš barbie), a tak dále.. I přes to, že nás jejich přehnaná péče, která je mnohdy ještě náročnější než ta naše, pomalu dohání k tichému šílenství, něco nás (mě) na nich stejně přitahuje. To je ten důvod, proč jim občas nechtěně vběhneme do jejich voňavé náruče, kde si pak zažijeme jaké to je, být spíš bisexuální, než hetero.

Zoufalá jsem hledala na facebooku kluka, kterého jsem potkala na nádraží. Zní to asi komicky, že okamžitě musím mít přehled o tom, kdo byl ten kluk, co si sednul vedle mě na lavičku, a pochválil mi mou čelenku s kočičími oušky, ale měla jsem pocit, že na něj opravdu nutně potřebuji nějaký kontakt. Tohle pobláznění, potkávání se, a smutné nepotkávání se trvalo asi dva měsíce, ale na tu samolibou figurku, o které vám budu vyprávět, jsem narazila už mnohem dříve. Během zuřivého hledání jsem si totiž začala přidávat všechny ty, kteří měli stejné jméno, a byli mu podobní. Většinu jsem okamžitě odstranila, ale pak jsem najela na profil který mě dost zajímal. Ani mu podobný nebyl, ale líbil se mi. Klikla jsem na přidání, a o několik málo hodin později už započala konverzace. A tak jsem se seznámila s ... Tak třeba s Kenem.
Hned první věty mi měli naznačit, co je zač. Napsala jsem mu, že jsem si ho přidala omylem, aby to nebylo divné, že si přidávám cizí lidi. "To jsi asi hledala trochu mladšího Kena ne?" Tohle mi napsal. Když viděl, že mě jeho poznatek o věku moc nezajímá, napsal mi to ještě asi dvakrát. Vážně jsem moc nechápala, co mi tím chce říct, vypadal tak na 18 až 19 let. Bez toho abych mu na jeho zprávy o věku odpověděla začal sám. "No mě je totiž 22 víš, ale vůbec na to nevypadám." No, nevypadal. Ale proč mi to cpe jsem nevěděla. později jsem přišla na to, proč. Byla to pořád dokola jen neukojitelná touha o pozornost, potřeboval slyšet : " Tyyyjo, doopravdy, vypadáš tak mladě!" Pak by se na chvíli uklidnil, ale časem by si našel jiný, lepší zdroj uspokojení.
Tím lepším zdrojem se staly fotky. Posílal mi fotky svého pekáče buchet, svůj obličej, celou postavu... Ani jsem se o to neprosila a najednou tam byly čtyři fotky za sebou a za nimi stálo něc jako : "Áááá, ošklivák", nebo "jsem tak hnusnej.." Dst rychle jsem pochopila že tenhle se 22 letý kluk, který už normálně chodí do práce, chová jako třináctiletá blbka z facebooku. Neustále ho ujišťovat, že vážně není ošklivej, a že je fakt pěknej mě přestávalo bavit. Přesto jsem stále nebyla dost profackovaná, a jelikož bydlel blízko, rozhodla jsem se že ho chci vidět. Nebála jsem se jít s někým vpodstatě cizím ven, měl spoustu společných přátel, vlastně skoro všechny, a takové množství fotek, že jsem usoudila, že šance na starého plešatého úchyla je doopravdy nulová.
Domluvili jsme se, že si půjdeme dát někam cigaretu, popovídáme si, a tak. Tehdy začalo něco, na co jsem doopravdy nebyla zvyklá. To, že byl o hlavu menší než já, jsem se zavřenýma očima a s vrzáním zubů vládla docela dobře. Když přijel, vynadal mi, že jsem ho tak rychle vyhnala z baráku, že měl jen 20 minut na sprchu, a nestihl si navoskovat vlasy. Omylem jsem mu trochu šlápla na nohu. Byla jsem seřvaná jak malá holka už podruhé asi za deset minut, když mi vyčetl že si ty boty zrovna umyl, a že mi teda pěkně děkuje. Neměl na té btě ani flíček, ale stejně na ní ještě asi pět minut pořád koukal. Na otázku kam si jdeme sednout jsem zpozorovala lehkou křeč v jeho obličeji. Bohužel, chudáček nečekal, že venku v parku nenajde naleštěnou lavičku, o kterou si neušpiní bílé kalhoty. Než si konečně sednul, měla jsem pocit, že má snad hemeroidy. Nikdy jsem neviděla nikoho si tak opatrně a dlouho sedat na lavičku. Bylo to ještě horší, než když si zakrýval půlku obličeje, protože má pupínek.
Když jsme si konečně začali povídat, cítila jsem se trochu lépe. Dokud jsem si neuvědomila, že mluví jen on. Chrlil ze sebe nespočet oflákaných vtipů, a zahlcoval mě jimi celé dlouhé odpoledne, dokud nepadla tma. Pokaždé, když jsem mu chtěla něco říct, řekl jen "počkej" a jakobych ani nikdy nezačala mluvit, chrlil něco dál. Po několika strašně trapných pokusech cokoliv říct jsem už jen poslouchala jeho historky. Spíše jsem tak pokyvovala hlavou do rytmu a občas dodala nějaké to "vážně?" Celou domu si při mluvení pomáhal mobilem, a ukazoval mi furt nějaká videa, fotky, kraviny. Ke konci odpoledne jsem mu mobil zabavila a dala si ho do kapsy. S údivem přiznávám, že neprojevil žádné známky abstinenčních příznaků.
Ty schůzky byly ještě myslím, tři. Já vím, asi se ptáte, proč? Příšerně jsem se nudila. Rozešla jsem se s přítelem, a měla jsem období sezení a čumění do zdi. Ken byl vlastně taková sociální záchrana, ikdyž, dost mizerná. Každé setkání probíhalo stejně jako předchozí, až jednou.. Jednou jedinkrát jsem byla u něj doma. Udělal mi asi to nejlepší latte co jsem kdy pila, tomu čest. Koukali jsme na film, (na šrot) v jeho posteli s obřími růžovými polštáři playboy, a pořád do toho kecal. Snažila jsem se ho rozptýlit, ale nereagoval. Film byl asi opravdu moc zajímavý. Teď vynechám jednu zásadní část. Na moji obhajobu chci říct, že je to vážně krásnej a přitažlivej kluk. Když mlčí, je to fajn.
"Prosimtě nemáš tady hřeben?" Koukám do zrcadla a snažím se opravit to vrabčí hnízdo na hlavě. Hřeben měl. Hned dva. A taky se mi ochotně nabídnul, že mi klidně i půjčí žehličku, tužidlo, nebo lak. U normálních kluků byste čekali, že vám to nabídne z koupelny, kde má věci jeho máma. On to měl na stolku vedle počítače. Takový malý kadeřnický salon. Mně stačil hřeben. Vylomila jsem mu tam asi tři zuby. promiň.
Náš kontakt se po tomhle všem dost vytratil. Už jsem k němu nechtěla, a psát si s ním bylo zbytečné. Neměla jsem žádný prostor. později jsem mu vyklopila, co si o něm myslím. Naštval se. Nedivím se. Byla jsem trochu krutá.
Po další době jsem mu napsala, a vyzvídala jsem, jestli se ještě zlobí. Už se nezlobil. Jeho zprávy zase připomínaly statusy třináctiletého děvčete, a vesele mi posílal fotky svého kocoura. Během toho jsem si z něj všemožně dělala legraci, a snažila jsem se mít navrch. V tuhle chvíli se k takovému člověku konečně dostanete blíž. Když ho prokouknete. Když ví, že na vás nemusí nic hrát, začně vám připadat už jako docela normální člověk. Včera večer jsem si s ním pokecala jako nikdy. Byl doopravdy vtipný, i bez vtipů o bačovi, nechal mi prostor na moje zprávy a bavilo mě to. Pak se na mě nepochopitelně zase naštval.

Každý takový Ken evidentně potřebuje pozornost a obdiv, aby byl schopný nějakého vztahu. Musíte o něm ale víc vědět, a dát mu najevo co si myslíte, aby jste se s ním mohli zžít i vy. Nejlepší provokací je pravděpodobně nereagovat na jeho výzvy ohledně jeho vzhledu a tak dále, pravděpodobně mu pak vybouchne hlava.
I přes to všechno kritizování mu nemůžu zapřít některé věci, které jsou na něm obdivuhodné. Vždycky se choval jako gentleman, dělá perfektní latte, obdivuji jeho skvělý vztah s rodiči. Nemyslím, že jako KLUK zklamal. Je to prostě chlap, s typickými chlapskými chutěmi a zájmy. Má svaly, má rád holky, nenosí kalhotky. Vždycky říkám, že ať jsou vaše zkušenosti s lidmi jakékoliv, vždy můžete najít i jejich dobrou stránku. A když si ji přiznáte, jste zase o něco lepším člověkem, a také omezujete výbuchy vzteku. ♥

S láskou,
Bonnie Melone
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 mJ mJ | Web | 28. listopadu 2013 v 15:31 | Reagovat

Hrozně se mi líbí tvůj přístup. Upřímně můj kontakt s takovým člověkem by asi skončil hned po první konverzaci a trochu se divým, že ten tvůj pokračoval, ale po přečtení celého článku tě docela chápu.

2 Em Zet Em Zet | Web | 28. listopadu 2013 v 16:04 | Reagovat

Achjo, tvůj článek jsem přečetla jedním dechem. :D Dost jsem se u toho zasmála, zejména jak jsi popisovala to, jak sis s ním psala na FB a jak jste se poprvé viděli, apod. Já upřímně nemám tyto Keny, jak ty jim říkáš, vůbec v lásce - nelíbí se mi, nepřitahují mě, asi bych si s nimi neměla co říct. :D

3 gms gms | Web | 30. listopadu 2013 v 16:47 | Reagovat

Pěkná veselá zkušenost. Z mého pohledu - jako kluka - bych usuzoval, že ta jeho výřečnost pramenila z nervozity. Osobně tyhle zženštilé šamponky nesnášim, ale neodsuzuju je. Mě přijde, že jsou taková "náhražka dobrých kamarádek v klučičím těle" (s určitými výhodami)... :D

4 Suzy Suzy | E-mail | Web | 14. prosince 2013 v 20:50 | Reagovat

Zajímavá zkušenost. Taky jsem poznala pár takových kluků, ale jejicch inteligence a vyjadřování byla téměř na nule. Většinou.Ale musí se nachat, byli všichni moc hezcí, ale to je asi tak nějak všechno. V jádru duše byli jak děti, něteří nedocenění, snaží se o pozornost. Vztah s takovým člověkem vážně nepřipadá v úvahu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama