Když máš všechno, ale přesto vůbec nic..

24. listopadu 2013 v 19:46 | Bonnie Melone |  ♥ Motivation
Vytvořme si imaginární osobu pro tento článek. Bude se jmenovat třeba A. A je krásná, na pohled dokonalá dívka s těmi nejkrásnějšími vlasy, nejlepším stylem, "nejskvělejšími přáteli.." Dokáže skvěle ovlivnit lidi kolem sebe, každý udělá to, co chce. Tou nejjednoduší cestou vždy dosáhne svého, a je jí jedno jaké to bude mít následky. Všichni jí milují, ale zároveň nenávidí. Vždy jedná jen ve svém vlastním zájmu a vše jí díky tomu vychází. Zdá se, že má všechno, ale vlastně nemá vůbec nic.

Priority. Jaké jsou dnes? Co je pro nás důležité? Proč nedokážeme někdy, na chvíli upřednostnit potřeby jiných lidí, než ty svoje? Říká se, že nejdůležitějším člověkem v našem životě bychom měli být my sami. To je pravda. Jenže na život se nemůžeme dívat tak jednostraně, jelikož v každé situaci se nám priority mění. Nedokážu pochopit tu neustálou, převládajícví sobeckost všude kolem nás. Stejně tak uvažuji o tom, proč je A jedno, že se ke všemu co chce, dostane nepoctivou cestou. To si vážně při pohledu zpátky nechcete užívat vědomí, že jste dosáhli svých cílů díky svému odhodlání? Nechcete cítit, že jste se museli snažit, sbírat skušenosti, být vlídní..? Nevím jestli je v tom lenost, opovržení nebo strach z neúspěchu, ale hodně lidí jako A si zřejmě myslí, že poctivost, upřímnost nebo obětavost je něco jedovatého, co nestojí za to zkoušet. Kdyby někdo z nich aspoň jednou okusil ten skutečný pocit toho, že něco dokázal, tak by asi už nic jiného nikdy nechtěl. Protože v každém dobrém přístupu k věci je síla a ty správné pocity. Svědomí lehké jako sníh. Úsměv který rozehřeje druhé. Chuť do života která trvá. Můžete se otočit, vrátit se o několik činů zpět a říct si : "Tohle jsem dokázala. Tohle je jen moje." A najednou... Máte víc než ostatní.
Nikdo nemůže říct, že jednal vždy správně. Udělali jsme v životě chyby, kterých litujeme, které nenávidíme, za které se stydíme, které tajíme. Ale Někdo zkrátka tuhle bolest necítí. Jen nevím jestli jim závidět, nebo je litovat. Možná obojí, protože bychom někdy určitě chtěli na nějakou chvíli vypnout všechny zlé pocity. Chceme aby nám byli lhostejné, abychom se jim mohli vysmát do jejich vrásčitých tváří. Potřebujeme vypnout, ale nejde to. Může to být jakkoliv bolestivé a nepříjemné, ale dělá to z nás lepší lidi. Chybami se člověk učí. Všichni tohle pořekadlo známe, a je pravdivé víc než dost, ale jen pokud si ty chyby uvědomíme, a přijmeme je do sebe jako naši nedílnou součást. Přetrvává v nás a připomíná se nám pokaždé, když chceme jednat křivě. A pak.. Máme zase o trochu víc. O trochu navíc.
Většina z lidí jako je A, se zmotivovat už nenechá. Žijí si ve vlastním povrchním světě kde jsou jen oni sami. Jen A, na měkkém polštáři, v růžové mlze, s krátkodobým radostným životním pocitem, vyvolaným právě získanou věcí, která někoho okradla o kousek úcty. Kdyby tyhle osoby žili jen sami se sebou a nezatahovali by do toho nevinné, neviděla bych je. Neřešila bych jejich neúctu, jejich zbytečnost a povrchnost. Nechala bych je jít, a narazit do zdi. Ale je tu něco, co mě drásá. Podle toho jak A zrovna potřebuje, rozdává kolem sebe úsměvy a všechno podává způsobem "bude to hrozně super." Není to super. Každý touží po úsměvu od ní, je přece úžasná. Dostanou neupřímný úsměv a pak se nechají strčit do příkopu. Ale o tom už jsem napsala. Ovlivňování a využívání je na denním pořádku, ale jen málokdo to vidí. Málokdo cítí tu negativní energii.

Před nikým se neponižuj, ale nad nikým se nepovyšuj.
Chovej se k lidem tak, jak chceš aby se oni chovali k tobě.
Rozdávej pozitivní energii, a usmívej se na ty, kteří tě se*ou.
Jednej vždy podle sebe.
Pak budeš mít doopravdy všechno.

Nechceme A.

S láskou,
B.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama