Listopad 2013

10 bodů opíchávání : Co obnáší piercing v nose?

30. listopadu 2013 v 17:11 | Bonnie Melone |  ♥ Lifestyle
Přemýšlíte o piercingu v nose? Tak to jste asi už viděli dost videí přímo ze salonu, nebo zatím jen hledáte vhodný šperk. Možná jste taky četli recenze a ptali se kamarádů, ale já vám tady a teď můžu nabídnout celý a pravdivý průběh se vším všudy, a i s tím, co možná není ani důležité, a co jste pozná vědět nechtěli.


Nápad z kroužkem v nose jsem dostala asi před dvoumi měsíci, z části kvůli uctívání T. Millse, a zčásti jsem k tomu měla svoje osobní, emocionální důvody související se srovnáním vlastní osobnosti. Objednala jsem si přes internet malý, zlatý kroužek, a měla jsem hrozné nervy s tím, jestli nebude moc velký, nebo moc malý. Čím se dostávám bodu 1 : Šperk kupte radši osobně v kamenném obchodě, než abyste se stresovali jako já. Bude to praktičtějčí a jistější. No, když můj malý princ přišel, a kamarád mi ho jako dárek k narozeninám zaplatil, myslela jsem jen na to, jak to bude krásné, jak se na to hrozně těším, a vůbec jsem si neuvědomovala, že to možná bude bolet. Začínalo mi to pomalu docházet cestou do Liberce, kde jsem byla objednaná do salonu, a kde jsem měla strávit zbytek svého narozeninového víkendu.
Přijela jsem do Liberce, a hned jsme museli jet autobusem (s přítelem, který si nechal propíchnout ret) na místo určené. Po cigaretě a hovoru s kamarádem jsem se už cítila trochu nervózně, ale nebudeme z toho dělat drama, nervózní bude každý, kdo už nemá z části obličej proděravěný aspoň tak na dvou místech. Vešli jsme do místnosti, a já zdvořile pozdravila : "Dobrý den!" Všichni se na mě otočili s obočím vytaženým až na vrch hlavy a odpověděli mi : "Čus!!" Bod dvě: Nezdravte v tetovacích salonech dobrý den..
Netrvalo dlouho, a byli jsme na řadě. Šla jsem první, protže mám ráda vše hned za sebou. Celkové opíchávání probíhá v několika krátkých krocích. Vyčistit místo kam chcete vpich, a radila bych se před tím nemalovat, jinak vás pan opíchávač vysměje jako mě, že nejhorší je vždy odstraňování paštiky z xichtu. Vlastně se mi smál úplně celou dobu, kvůli všemu. Především mě zlehka nenáviděl za to, že jsem tak tvrdohlavá, a chci si tam nechat dát kroužek. Bod tři : Opíchávač vám doporučí dát si do čerstvého vpichu spíš pecku než kroužek, nebo jinou vylomeninu. Špatně se to pak prý hojí, a když si po čase budete chtít vyměnit kroužek za pecku, bude ta pecka nakřivo. Můžete si být ale jisti tím, že je to pouze vaše volba, takže jsem mu tvrdohlavě oznámila, že mi pecky přijdou odporné, a že to na vlastní zodpovědnost určitě zvládnu. Ještě chvíli mě přemlouval, ale bez výsledku. Bod čtyři : Nebuďte tvrdohlaví, a nechte si poradit, vyplatí se to.
Centropenem mi nakreslil tečku tam, kde bude vpich. S umístěním jsem souhlasila, a tak jsme se přesunuli k opíchávání. Vyčistil kroužek, vzal jehlu, a propíchl mi nos. Bolelo to. Hodně lidí tvrdí, že to nebolí, ale mě to opravdu hodně bolelo. Vytekla mi slza! Bod pět : Skutečně se připravte na to, že to může bolet.
Jehlu přestřihnul, a díky tomu se z jehly stal zavaděč naušnice. Protahování je nepříjemné, ale nic proti vpichu.
Zaplatili jsme za vpich 300 kč, a kdybyste chtěli v salonu kupovat i naušnici, zaplatíte za ní okolo 200 Kč. Bod šest : Nic není zadarmo, a tahle krása se může prodražit, pokud to chceš mít opravdu profi.
Na závěr, mezitím co mi pořád utíral nekonečně tekoucí krev z nosu, nám poradil několik věcí na údržbu. Bod sedm : Nevyndavat alespoň dva týdny, což je minimální doba hojení, a čistit solným roztokem pět dní, třikrát denně. Sklenice teplé vody, dvě polévkové lžíce soli, a vatovou tyčinkou čistit z obou stran, a protáčet šperkem, aby se roztok dostal i do vpichu. Sůl zamezí na nejkritičtější dobu hojení průniku bakterií do rány. Chytré. Bod osm : Po opíchávání nesmíte 24 hodin alkohol a kofein, kvůli krvi. Bylo nám ale řečeno, že pivo nevadí. Tak jsem si dala čtyři piva a půl lahve šáňa, a ráno jsem se probudila s piercingem nasazeným obráceně, tedy tím kruhem dovnitř. Nechápu, jak se mi to povedlo. Bod devět : Když šperk vyndáte, může se stát, že ho tam budete klidně půl dne vracet, zvlášť do nosu, kdy ta díra zevnitř není vůbec vidět. A dost to bolí.
Po tom, co jsem piercing nandala zpět jsem měla nos jako sob Rudolf, a vpich mi hnisal. Teď už se mi to zahojilo, ale díky tomu, že jsem ještě k tomu dostala rýmu, to byl docela boj. Čím se dostávám k nevýhodám této ozdoby, což je bod 10 : Počítejte s tím že se pár dní pořádne nevysmrkáte, do uzávěru se vám budou chytat veškeré nečistoty, které v nose máte, bude vás hrozně znervózňovat, že na šperk periferním viděním pořád vidíte, (ale to trvá jen den) asi týden si s ním budete pořád hrát, a kontrolovat ho, a nakonec, v místě kde je šperk uvnitř nosu, tedy v tom mase, nebo nevím jak to mám říct, se vám šperk ošoupe, zvlášť ten pozlacený, jako ten můj.
Jinak z toho mám radost, ničeho nelituji, a moc se mi to líbí. Hodně štěstí i vám! ♥

S láskou,
B.

Soutěžní outfit STILAGO ♥

29. listopadu 2013 v 14:45 | Bonnie Melone |  ♥ Fashion

Základem outfitu jsou jednoduché černé šaty značky ELLOS, z obchodu www.stilago.cz. Šaty jsou doplněny krátkou, vzorovanou bundičkou v bronzovo-zelenkavém dstínu, zlehka odstínem řipomínající hadí kůži. Všechny doplňky jsou též v tomto odstínu. Dohromady celý outfit působí magicky, a trochu jako ze staré egyptské kultury. Naušnice jsou vzorované geometrickými symboly, stejně jako boty, i náramek. Tlustý pásek na botách mi přijde naprosto úchvatný. Psaníčko je z velké části černé, zdobené méně, než ostatní doplňky, aby outfit nepůsobil přeplácaně, a aby samotné šaty nezanikly. Celkově má komplet na první pohled upoutat, a působit luxusně a na úrovni. V takovém modelu by se každá žena mohla cítit jako půvabná královna. ♥

S láskou,
Bonnie Melone

Držte mi palce! ;) ♥

25 dní do VÁNOC!!

29. listopadu 2013 v 13:39 | Bonnie Melone |  ♥ Diary

Ozdobené, slavnostní, překrásné, voňavé, láskyplné, chutné, sladké, veselé Vánoce!
Mám spoustu vánočních přání. Patří do nich moje rodina, já, i ostatní blízcí. Chtěla bych dát každému pod stromeček to, po čem touží, ale víte jak je to občas složité. Ale jak se říká, za peníze si štěstí nekoupíš, a je to pravda. Radost můžeme dnes už udělat jakmkoliv kreativním nápadem, podle toho jak kdo vánoce vnímá. Jsou zkrátka i takoví, kterým láska nestačí. Dost ale o nich.
Jednou jsem udělala na vánoce něco.. strašného! Dodnes, když si na to vzpomenu, zvedá se mi žaludek a strašně se stydím. Krátce řečeno, nepořídila jsem nikomu dárek. Bylo mi tak trapně a smutno, že jsem si štědrý den vůbec nedokázala užít. Nemohla jsem mít radost z dárků, z té pohody, z ničeho. Jen jsem na to stále musela myslet, ma připadala jsem si nelidsky a hloupě. Díky tomuto zážitku vánoce beru velmi vážně. Není to o tom, rychle "něco" pro všechny sehnat, aby se neřeklo, ale o tom, pečlivě vybírat tak, aby to udělalo co největší radost. Vybírání vánočních dárků pro ostatní je moje oblíbená část roku. Všechny obchody jsou tak nádherně vyzdobené, po stromech jsou rozvěšená světýlka a lidé jsou nevrlí a nervózní jako obvykle.
Na vánocích je nejkrásnější, že se celá rodina sejde u slavnostní večeře, a všichni se usmívají. Nikde nevládne žádná zloba a podobně, prostě vše zahalí pohoda vánoc. Všechny problémy, chyby, nerovnosti.. Tohle všechno ve vánoční den mizí a zůstává láska a radost.
Každý má právona to slavit si vánoce podle toho, jak mu to vyhovuje. Někdo se obejde bez dárků jen s romantikou světýlek a plně se odevzdá večeři s nejbližší osobou. Někdo slaví se vším všudy v duchu všech vánočních tradic, někdo odjede na hawai a někteří si prostě pověsí na dům plastového santu a nad krb si pověsí vánoční ponožky. Ať si každý říká co chce, přestože v Americe je to tradice, tady nad tím kroutím hlavou. Ale jak říkám, každý ať slaví dle svého uvážení, a dle své představy vánoční pohody a atmosféry. Celý rok zase utekl jako nic, ale já už se těším na ten velký den, a dokonce i na sníh, což je u mě docela novinka.

Od minulého roku jsem si vymyslela tradici! No, není to zatím moc tradice, když jsem to poprvé udělala minulý rok, ale to nevadí. Chci vánoční svetr!! Minulý rok jsem měla tmavě modrý, s bílými soby, a tenhle rok bych si přála červeno-bílý, zase se soby, nebo s nějakým strašně kýčovitým vánočním motivem. A chci aby byl obrovský. Obrovský a kýčovitý vánoční svetr. Pokud jde o vánoce, je to jediné období kdy mi přehnanost vůbec nevadí. Nedávno jsem byla svědkem něčeho naprosto hrozného. V Gatu v Liberci jsem uviděla stojan se svetry. Vánočními svetry! Byly tam tmavě modré, zelené a červeno-bílé! Už na dálku jsem se zamilovala do těch typických střihů, a do těch materiálů, které vypadají strašně kousavě, ale nejsou. A pak jsem to uviděla. Byli na nich koně. Koně! Ten svetr působil tak slavnostně, červenobílá volala vánoce, ale vzor byl sestavený z odporných, běžících koní. Byla jsem zhnusena ještě asi na další dvě hodiny. Však já si ten svůj vysněný stejně najdu!
Když vám vánoční tradice nezhnusí koně, je na nich vždy něco tak magického! To rozkrajování jablba, vánoční ozdoby, vana bramborového salátu.. Miluji ten den. Ikdyž nejsem zrovna příznivcem vánočních pohádek, těším se na to společné večerní posezení u televize, s hrnkem kakaa a s talířem cukroví, až bude "po všem." Veselé Vánoce Vám všem! ♥

S láskou,
B.
Nárameky Pandora. Můj velký sen. Vánoční verze vypadá vážně skvěle ♥ Řekla bych, že není krásnějších šperků, než jsou právě náramky z Pandory. Bohužel, také asi není dražších. Můžete si je sestavit podle svého stylu, a mají neuvěřitelných tématických i obyčejných variant, materiálů, barev, stylů a motivů. ♥ Jeden korálek (z těch levnějších) Pandora, stojí okolo deseti tisíc korun. Věřím, že jednou nastane čas, kdy už nich nebudu jen snít. ♥

Inspirace do mrazu ♥

28. listopadu 2013 v 20:40 | Bonnie Melone |  ♥ Fashion
Podzim pomalu končí, a na počasí je to znát. Někde už sněží, a skoro všude vládnou ranní mrazíky, a velká zima po celý den. Nenechte svůj šatník do takových podmínek nepřipravený!


Béžová a černá!! Zlato na kabelce skvěle ladí s béžovou. Materiál bundy a bot by měl být podobný, buď matný nebo lesklý, kombinování těchto dvou vlastností působí zmateně a mlátí se to. Bez čepice to nejde! K elegantnímu kabátu je ideální pletená čepice s hedvábnou bambulí. K tomuto outfitu jsou zlaté doplňky dokonalé! Líčení v přirozených odstínech bude tou správnou volbou, a do mrazu nezapomeňte nanést na obličej hydratační krém!



Vždy ráda přidám i něco trochu drsnějšího. V módě miluji šedé odstíny a doplňuji je stříbrem a masivnějšími, kovovými doplňky. Výraznější make-up očí se rozhodně hodí!


Přesný opak předchozího outfitu. Čirá elegance tmavě modré, a krémové barvy. Už podle zlatých knoflíčků na kabátku je jasné, že doplňky by měli být také zlaté. Šála ladí ke kalhotám, a kabelka by měla vždy ladit k botám. Moje malá rada : Palcové rukavice jsou lepší, než ty prstové! Zatímco v prstových mrzne každý prst zvlášť, v palčákách se hřejí pěkně o sebe.

Inspirovaly vás dnešní outfity? Který se vám líbil nejvíce? Pište mi do komentářů vaše názory! Přeji všem příjemné zimní nakupování! ♥

S láskou,
B.

Problém sexy, samolibých mužů

28. listopadu 2013 v 15:24 | Bonnie Melone |  Thinking About ...
Nechci nikoho házet do stejného pytle s ostatními navoněnými krasavci. Na vonění rozhodně není nic špatného, ale na korektoru, vosku na vlasy a dalších vymoženostech možná něco trochu hloupého je. Bavíme se, samozřejmě, o klucích s touto úchylkou. Říkáme jim metrosexuálové, šampóni, kenové (ale spíš barbie), a tak dále.. I přes to, že nás jejich přehnaná péče, která je mnohdy ještě náročnější než ta naše, pomalu dohání k tichému šílenství, něco nás (mě) na nich stejně přitahuje. To je ten důvod, proč jim občas nechtěně vběhneme do jejich voňavé náruče, kde si pak zažijeme jaké to je, být spíš bisexuální, než hetero.

Zoufalá jsem hledala na facebooku kluka, kterého jsem potkala na nádraží. Zní to asi komicky, že okamžitě musím mít přehled o tom, kdo byl ten kluk, co si sednul vedle mě na lavičku, a pochválil mi mou čelenku s kočičími oušky, ale měla jsem pocit, že na něj opravdu nutně potřebuji nějaký kontakt. Tohle pobláznění, potkávání se, a smutné nepotkávání se trvalo asi dva měsíce, ale na tu samolibou figurku, o které vám budu vyprávět, jsem narazila už mnohem dříve. Během zuřivého hledání jsem si totiž začala přidávat všechny ty, kteří měli stejné jméno, a byli mu podobní. Většinu jsem okamžitě odstranila, ale pak jsem najela na profil který mě dost zajímal. Ani mu podobný nebyl, ale líbil se mi. Klikla jsem na přidání, a o několik málo hodin později už započala konverzace. A tak jsem se seznámila s ... Tak třeba s Kenem.
Hned první věty mi měli naznačit, co je zač. Napsala jsem mu, že jsem si ho přidala omylem, aby to nebylo divné, že si přidávám cizí lidi. "To jsi asi hledala trochu mladšího Kena ne?" Tohle mi napsal. Když viděl, že mě jeho poznatek o věku moc nezajímá, napsal mi to ještě asi dvakrát. Vážně jsem moc nechápala, co mi tím chce říct, vypadal tak na 18 až 19 let. Bez toho abych mu na jeho zprávy o věku odpověděla začal sám. "No mě je totiž 22 víš, ale vůbec na to nevypadám." No, nevypadal. Ale proč mi to cpe jsem nevěděla. později jsem přišla na to, proč. Byla to pořád dokola jen neukojitelná touha o pozornost, potřeboval slyšet : " Tyyyjo, doopravdy, vypadáš tak mladě!" Pak by se na chvíli uklidnil, ale časem by si našel jiný, lepší zdroj uspokojení.
Tím lepším zdrojem se staly fotky. Posílal mi fotky svého pekáče buchet, svůj obličej, celou postavu... Ani jsem se o to neprosila a najednou tam byly čtyři fotky za sebou a za nimi stálo něc jako : "Áááá, ošklivák", nebo "jsem tak hnusnej.." Dst rychle jsem pochopila že tenhle se 22 letý kluk, který už normálně chodí do práce, chová jako třináctiletá blbka z facebooku. Neustále ho ujišťovat, že vážně není ošklivej, a že je fakt pěknej mě přestávalo bavit. Přesto jsem stále nebyla dost profackovaná, a jelikož bydlel blízko, rozhodla jsem se že ho chci vidět. Nebála jsem se jít s někým vpodstatě cizím ven, měl spoustu společných přátel, vlastně skoro všechny, a takové množství fotek, že jsem usoudila, že šance na starého plešatého úchyla je doopravdy nulová.
Domluvili jsme se, že si půjdeme dát někam cigaretu, popovídáme si, a tak. Tehdy začalo něco, na co jsem doopravdy nebyla zvyklá. To, že byl o hlavu menší než já, jsem se zavřenýma očima a s vrzáním zubů vládla docela dobře. Když přijel, vynadal mi, že jsem ho tak rychle vyhnala z baráku, že měl jen 20 minut na sprchu, a nestihl si navoskovat vlasy. Omylem jsem mu trochu šlápla na nohu. Byla jsem seřvaná jak malá holka už podruhé asi za deset minut, když mi vyčetl že si ty boty zrovna umyl, a že mi teda pěkně děkuje. Neměl na té btě ani flíček, ale stejně na ní ještě asi pět minut pořád koukal. Na otázku kam si jdeme sednout jsem zpozorovala lehkou křeč v jeho obličeji. Bohužel, chudáček nečekal, že venku v parku nenajde naleštěnou lavičku, o kterou si neušpiní bílé kalhoty. Než si konečně sednul, měla jsem pocit, že má snad hemeroidy. Nikdy jsem neviděla nikoho si tak opatrně a dlouho sedat na lavičku. Bylo to ještě horší, než když si zakrýval půlku obličeje, protože má pupínek.
Když jsme si konečně začali povídat, cítila jsem se trochu lépe. Dokud jsem si neuvědomila, že mluví jen on. Chrlil ze sebe nespočet oflákaných vtipů, a zahlcoval mě jimi celé dlouhé odpoledne, dokud nepadla tma. Pokaždé, když jsem mu chtěla něco říct, řekl jen "počkej" a jakobych ani nikdy nezačala mluvit, chrlil něco dál. Po několika strašně trapných pokusech cokoliv říct jsem už jen poslouchala jeho historky. Spíše jsem tak pokyvovala hlavou do rytmu a občas dodala nějaké to "vážně?" Celou domu si při mluvení pomáhal mobilem, a ukazoval mi furt nějaká videa, fotky, kraviny. Ke konci odpoledne jsem mu mobil zabavila a dala si ho do kapsy. S údivem přiznávám, že neprojevil žádné známky abstinenčních příznaků.
Ty schůzky byly ještě myslím, tři. Já vím, asi se ptáte, proč? Příšerně jsem se nudila. Rozešla jsem se s přítelem, a měla jsem období sezení a čumění do zdi. Ken byl vlastně taková sociální záchrana, ikdyž, dost mizerná. Každé setkání probíhalo stejně jako předchozí, až jednou.. Jednou jedinkrát jsem byla u něj doma. Udělal mi asi to nejlepší latte co jsem kdy pila, tomu čest. Koukali jsme na film, (na šrot) v jeho posteli s obřími růžovými polštáři playboy, a pořád do toho kecal. Snažila jsem se ho rozptýlit, ale nereagoval. Film byl asi opravdu moc zajímavý. Teď vynechám jednu zásadní část. Na moji obhajobu chci říct, že je to vážně krásnej a přitažlivej kluk. Když mlčí, je to fajn.
"Prosimtě nemáš tady hřeben?" Koukám do zrcadla a snažím se opravit to vrabčí hnízdo na hlavě. Hřeben měl. Hned dva. A taky se mi ochotně nabídnul, že mi klidně i půjčí žehličku, tužidlo, nebo lak. U normálních kluků byste čekali, že vám to nabídne z koupelny, kde má věci jeho máma. On to měl na stolku vedle počítače. Takový malý kadeřnický salon. Mně stačil hřeben. Vylomila jsem mu tam asi tři zuby. promiň.
Náš kontakt se po tomhle všem dost vytratil. Už jsem k němu nechtěla, a psát si s ním bylo zbytečné. Neměla jsem žádný prostor. později jsem mu vyklopila, co si o něm myslím. Naštval se. Nedivím se. Byla jsem trochu krutá.
Po další době jsem mu napsala, a vyzvídala jsem, jestli se ještě zlobí. Už se nezlobil. Jeho zprávy zase připomínaly statusy třináctiletého děvčete, a vesele mi posílal fotky svého kocoura. Během toho jsem si z něj všemožně dělala legraci, a snažila jsem se mít navrch. V tuhle chvíli se k takovému člověku konečně dostanete blíž. Když ho prokouknete. Když ví, že na vás nemusí nic hrát, začně vám připadat už jako docela normální člověk. Včera večer jsem si s ním pokecala jako nikdy. Byl doopravdy vtipný, i bez vtipů o bačovi, nechal mi prostor na moje zprávy a bavilo mě to. Pak se na mě nepochopitelně zase naštval.

Každý takový Ken evidentně potřebuje pozornost a obdiv, aby byl schopný nějakého vztahu. Musíte o něm ale víc vědět, a dát mu najevo co si myslíte, aby jste se s ním mohli zžít i vy. Nejlepší provokací je pravděpodobně nereagovat na jeho výzvy ohledně jeho vzhledu a tak dále, pravděpodobně mu pak vybouchne hlava.
I přes to všechno kritizování mu nemůžu zapřít některé věci, které jsou na něm obdivuhodné. Vždycky se choval jako gentleman, dělá perfektní latte, obdivuji jeho skvělý vztah s rodiči. Nemyslím, že jako KLUK zklamal. Je to prostě chlap, s typickými chlapskými chutěmi a zájmy. Má svaly, má rád holky, nenosí kalhotky. Vždycky říkám, že ať jsou vaše zkušenosti s lidmi jakékoliv, vždy můžete najít i jejich dobrou stránku. A když si ji přiznáte, jste zase o něco lepším člověkem, a také omezujete výbuchy vzteku. ♥

S láskou,
Bonnie Melone

Deníček štěstí ♥

25. listopadu 2013 v 19:55 | Bonnie Melone |  ♥ Creative Motivation
O kouzelné motivační skleničce už víte. Dalším předmětem v nové rubrice ♥ Creative Motivation je deníček štěstí. Deníček, díky kterému budete šťastnější, a uvědomíte si, že se vaše dny netočí jen kolem špatných událostí, a naučíte se vidět věci pozitivně. A co je lepšího, než být zase o trochu pozitivnější?

Potřebuješ samozřejmě deník. Můžeš si ho vyrobit z papírů nebo si koupit sešit, třeba s tvrdými deskami, což bych doporučovala, protože vydrží dlouho a nezničí se. Deníček si stejně jako skleničku zu předchozího článku ozdob podle vlastní fantazie. Použij barevné papíry, třpytky, mašle, samolepky, pastelky, fixy..., Vše co tě napadne a bude se ti to líbit. Důležité je aby jsi deníček vždy ráda viděla, a vždy měla chuť do něj psát. Nebudou to ale obyčejné zápisky.
Do deníčku napiš každý den 5 šťastných událostí. 5. Ne míň, ale víc klidně. Můžeš to nadepsat třeba "to jsem měla ale štěstí," nebo "Dnešní plusy..."
Druhým úkolem, je napsat pět špatných věcí, které se ti ten den staly, ale otočit je v pozitivní věc. Třeba "ujel mi autobus, ale kdybych ho stihla, nepotkala bych toho super kluka." Jen příklad, trochu krkolomný, ale dostatečně vysvětlující. Díky tomuhle se postupem času naučíš vidět vše pozitivně, ikdyž to tak ze začátku nevypadá.
Deníček štěstí ti zabere denně asi deset minut, takže tě nebude zdržovat od učení nebo jiných povinností. Zdá se to jako maličkost, ale dokáže to výrazně změnit pohled na svět.

Hodně štěstí!

S láskou,
B.


Přehlídka ženských omylů

25. listopadu 2013 v 14:38 | Bonnie Melone |  ♥ Motivation
Čteme módní časopisy, kde vidíme ty nejkrásnější modelky, nejlepší rady a nejsilnější inspiraci. Na inspiraci jako takové, není nic špatného, dokud si nezačneme pomyslně ukusovat části naší skutečné ženskosti, a části našeho já. Já jsem se okusovala dlouho, dokud ze mě nezbyla jen poslintaná kost bez špetky kouzla. Občas ještě určitě nechtíc zhltnu nějaké to sousto, ale rozhodně jsem se toho už hodně naučila. Je to učení o ženskosti, a o tom jak být sama sebou. Dnes bych se s vámi chtěla o moje dosavadní poznatky podělit. Možná díky tomu předejdete trapným omylům.

Za každou cenu sexy!
Díky vnějším mediálním vlivům vidíme slovo "sexy" už dost zkresleně. Rudé rty, nohy až ke krku, dlouhé vlasy, krátké sukně a nedej bože třeba síťované punčochy. A pak zjistíte, že vám rudá rtěnka a minisukně na sexappealu nepřidá, a možná na vás dokonce někteří koukají, jakože jste zrovna sletěla z višně a k tomu jste dole bez. Být sexy je hlavně stav duše. Jde o to, že se musíte cítit sexy, a vědět kde máte přednosti, které stojí za to zvýraznit. Vystrčit prsa z obrovského výstřihu a přehnaně dlouho olizovat v kavárně lžičku umí totiž každá, ale vystrčit charakter ze sympatické skořápky a být vždy přirozená a sama sebou..? To jen tak někdo nezvládne. Snažit se být za každou cenu svůdná a sexy, to je to nejhorší, co můžete udělat, to je jisté.

Předstíraná dokonalost je nepřirozenost jako každá jiná..
Knihy jako : "Chyť svého prince podle našich rad!" nebo "Ta nejlepší žena do týdne!" Názvy jsem si vymyslela. Přiznávám, jsou trochu krkolomné, ale báječně vyjadřují přesně to, co jsem chtěla. Nemůžete se stát dokonalou ženou podle návodu, a žádný muž se do vás nezamiluje díky radám v přihlouplé knize. Člověk se může inspirovat, může se poučit, nebo přijmout fakty, ale nemůže ovlivňovat svoje životní úspěchy díky tomu, že se bude dopodrobna řídit názory a radami někoho jiného. My jsme my a chceme žít podle sebe. Tím, že jsem sami sebou dokážeme skvělé věci, poznáme skvělé lidi, a něco předstírat je velká chyba, protože časem zjistíte, že společnost, do které jste se dostali vám vlastně vůbec nevyhovuje. Žena je osoba, která působí na okolí svým přirozeným šarmem a osobností. Sama se svými názory a se svou osobností toho dokážete vždy nejvíc.

Musím vypadat jako modelka!
Nemusíš. Být žena neznamená být vždy štíhlá, vždy upravená, vždy vyretušovaná. Ženskost má spoustu jiných priorit. Můj učitel na sborový zpěv nám o jedné zkoušce vyprávěl o dívce, kterou potkal, když byl na škole. Byla to prý na pohled ta nejkrásnější, kterou kdy viděl. Pak jí slyšel mluvit a viděl jíst, a zjistil, že o něco takového by v životě ani kolo neopřel. Stejně tak je to i s těmi překrásnými, bezcharakterními a povrchními slečnami.

Tohle se mi líbí! Ale mým přátelům ne. Takže nic?
Typické. Každý má svůj vlastní, ojedinělý styl, který uznává. Každý má právo vybírat přátele, módu, názory a přístup k věcem podle vlastního vkusu. Nikdo nemá privilegium odsuzovat tento výběr, ať už je jakýkoliv. Když si chceš obarvit vlasy na modro, otázka kterou si kladeš nemá znít : "Udělala by to moje nejlepší kamarádka?" Ale měla by znít například : "Bude mi to slušet? Dokážu vrátit vlastní barvu zpátky?" Zkrátka názor ostatních by tě neměl znepokojovat. Tohle také, jako spousta dalších věcí, navazuje na téma "být sama sebou" a tak je hned poznat, co je opravdu důležité.

Budu jako Reese Witherspoon ve filmu Pravá blondýnka!!
Jedna z nejhorších věcí, kterou můžeš udělat je hrát si na úplně jinou osobnost. Trochu mi to připomíná dětství kdy jsem se dívala na film Matilda, a pak jsem celé odpoledne hrála, že jsem ona, zkoušela jsem pohybovat věcmi magickou silou a dokonce jsem mluvila stejně jako ona. Nakonec to ale vždy skončilo akorát zklamáním, když jsem zjistila že žádné speciální schopnosti nemám, a že budu muset žít bez toho. Stejně tak teď, když se někdo bude snažit o to, být někým jiným, dojde ke zklamání. Nikdo si ze dne na den nemůže říct, že od zítra se bude chovat jako dáma na vysoké úrovni, nebo že od teď bude stejně tak vtipná, jako kamarádka, se kterou byla nedávno v kavárně. Jsme, jaké jsme, a měli bychom se tak mít rádi, a ne si pořád na něco hrát.

Budu se na něj věšet už jen proto, že mě chce!
Chyba, chyba, chyba… Neměli bychom jako ženy mít určitou úctu sami k sobě? Neměli bychom si vybírat co je pro nás nejlepší? Nejsme žádné zoufalky, žádné ubožačky které berou to, co se zrovna naskytne. Někdo má třeba flirt přirozeně v povaze, ale to neznamená, že musíme využít každé situace k tomu předvádět se. Nikdy nesmíme zapomenout, že určitá dávka nedostupnosti je největší lákadlo. Když někdo zjistí, jak dostupná jsi, okamžitě ztratí zájem. Je v pořádku bavit se, ale zachovej si trochu tajemna, které dovol odhalit jen tomu, kdo za to opravdu stojí.

S láskou,

B.


Když máš všechno, ale přesto vůbec nic..

24. listopadu 2013 v 19:46 | Bonnie Melone |  ♥ Motivation
Vytvořme si imaginární osobu pro tento článek. Bude se jmenovat třeba A. A je krásná, na pohled dokonalá dívka s těmi nejkrásnějšími vlasy, nejlepším stylem, "nejskvělejšími přáteli.." Dokáže skvěle ovlivnit lidi kolem sebe, každý udělá to, co chce. Tou nejjednoduší cestou vždy dosáhne svého, a je jí jedno jaké to bude mít následky. Všichni jí milují, ale zároveň nenávidí. Vždy jedná jen ve svém vlastním zájmu a vše jí díky tomu vychází. Zdá se, že má všechno, ale vlastně nemá vůbec nic.

Priority. Jaké jsou dnes? Co je pro nás důležité? Proč nedokážeme někdy, na chvíli upřednostnit potřeby jiných lidí, než ty svoje? Říká se, že nejdůležitějším člověkem v našem životě bychom měli být my sami. To je pravda. Jenže na život se nemůžeme dívat tak jednostraně, jelikož v každé situaci se nám priority mění. Nedokážu pochopit tu neustálou, převládajícví sobeckost všude kolem nás. Stejně tak uvažuji o tom, proč je A jedno, že se ke všemu co chce, dostane nepoctivou cestou. To si vážně při pohledu zpátky nechcete užívat vědomí, že jste dosáhli svých cílů díky svému odhodlání? Nechcete cítit, že jste se museli snažit, sbírat skušenosti, být vlídní..? Nevím jestli je v tom lenost, opovržení nebo strach z neúspěchu, ale hodně lidí jako A si zřejmě myslí, že poctivost, upřímnost nebo obětavost je něco jedovatého, co nestojí za to zkoušet. Kdyby někdo z nich aspoň jednou okusil ten skutečný pocit toho, že něco dokázal, tak by asi už nic jiného nikdy nechtěl. Protože v každém dobrém přístupu k věci je síla a ty správné pocity. Svědomí lehké jako sníh. Úsměv který rozehřeje druhé. Chuť do života která trvá. Můžete se otočit, vrátit se o několik činů zpět a říct si : "Tohle jsem dokázala. Tohle je jen moje." A najednou... Máte víc než ostatní.
Nikdo nemůže říct, že jednal vždy správně. Udělali jsme v životě chyby, kterých litujeme, které nenávidíme, za které se stydíme, které tajíme. Ale Někdo zkrátka tuhle bolest necítí. Jen nevím jestli jim závidět, nebo je litovat. Možná obojí, protože bychom někdy určitě chtěli na nějakou chvíli vypnout všechny zlé pocity. Chceme aby nám byli lhostejné, abychom se jim mohli vysmát do jejich vrásčitých tváří. Potřebujeme vypnout, ale nejde to. Může to být jakkoliv bolestivé a nepříjemné, ale dělá to z nás lepší lidi. Chybami se člověk učí. Všichni tohle pořekadlo známe, a je pravdivé víc než dost, ale jen pokud si ty chyby uvědomíme, a přijmeme je do sebe jako naši nedílnou součást. Přetrvává v nás a připomíná se nám pokaždé, když chceme jednat křivě. A pak.. Máme zase o trochu víc. O trochu navíc.
Většina z lidí jako je A, se zmotivovat už nenechá. Žijí si ve vlastním povrchním světě kde jsou jen oni sami. Jen A, na měkkém polštáři, v růžové mlze, s krátkodobým radostným životním pocitem, vyvolaným právě získanou věcí, která někoho okradla o kousek úcty. Kdyby tyhle osoby žili jen sami se sebou a nezatahovali by do toho nevinné, neviděla bych je. Neřešila bych jejich neúctu, jejich zbytečnost a povrchnost. Nechala bych je jít, a narazit do zdi. Ale je tu něco, co mě drásá. Podle toho jak A zrovna potřebuje, rozdává kolem sebe úsměvy a všechno podává způsobem "bude to hrozně super." Není to super. Každý touží po úsměvu od ní, je přece úžasná. Dostanou neupřímný úsměv a pak se nechají strčit do příkopu. Ale o tom už jsem napsala. Ovlivňování a využívání je na denním pořádku, ale jen málokdo to vidí. Málokdo cítí tu negativní energii.

Před nikým se neponižuj, ale nad nikým se nepovyšuj.
Chovej se k lidem tak, jak chceš aby se oni chovali k tobě.
Rozdávej pozitivní energii, a usmívej se na ty, kteří tě se*ou.
Jednej vždy podle sebe.
Pak budeš mít doopravdy všechno.

Nechceme A.

S láskou,
B.


Kouzelná motivační sklenička ♥

21. listopadu 2013 v 20:17 | Bonnie Melone |  ♥ Creative Motivation
♥weheartit.com

Je ideální čas na kreativní večer! Zítra je pátek, takže máš určitě tak dobrou náladu jako já! Během dnešní hodiny literatury jsem vymyslela další skvělý motivační článek, který bude spíš tak trochu návod. Návod na nové sebevědomí, štěstí a na pozitivní energii.
Potřebuješ jen papíry, je na tvé kreativitě, jaké si vybereš, jestli barevné, třpytivé, obyčejné, pokreslené... A tužku! Kterou si vyber stejně jako papír, podle svých představ. A poslední? Skleničku. Malou, velkou, jakoukoliv! Všechny tyhle předměty by na tebe na pohled měli působit příjemně a krásně, třeba jako pokojová dekorace. Ozdob Skleničku velkou mašlí, nasyp do ní třpytky, nebo jí polep tak, aby se ti líbila. A můžeme začít.
Můžeš se domluvit s kamarádkou, že si uděláte každá svou motivační skleničku, a užijete si víc zábavy při společné tvorbě. V první řadě si navzájem, nebo pokud tvoříš sama, tak sama, řekněte v čem byste se chtěli změnit, co vám vadí na vaší osobnosti, co se dá změnit k lepšímu.. Může z toho být zajímavá konverzace, a možná se o sobě dozvíš něco nového, co můžeš zlepšit. Napište na malé papírky každou věc, ke které se chcete motivovat zvlášť. Papírky zamotejte do malých ruliček které třeba převažte mašličkou, zkrátka tak, aby se vám to líbilo. Vymysli co nejvíc věcí, které bys chtěla udělat. Můžou to být i takové úkoly, například : "Dnes se budu na všechny více usmívat." Stejně tak třeba : "Neměla bych být tak povrchní." A tak dále... Čím, víc toho vymyslíš, tím lépe, funguje to tak trochu i jako sebeočištění, což je dost uvolňující a příjemné.
Třeba od pondělí, každé ráno vytáhni jednu ruličku, a přečti si, na co byses ten den měla soustředit. Vylosovanou ruličku dej stranou, a pokračuj každý den, dokud nevylosuješ všechny. Pak je na tobě, jak se cítíš. Pokud ti přijde že ti například jeden týden stačil na to, abys pobrala dostatek moudra, tak si vyrob nové, nebo skleničku už ukliď. Když budeš chtít, můžeš si to dát od znovu, a užívat si sebevylepšování ještě nějaký čas.
Je to jen tak pro zábavu, pro potěšení, pro dobrý pocit i pro oživení všedních dnů. Ale ať je to jakkoliv, myslím že je to hezký nápad, díky kterému se budeme vidět ještě v trochu lepším světle. Čím víc budeme mít takových maličkostí, tím šťastnější se budeme cítit. Život není jednoduchý, ale v každé situaci si můžeme udělat radost s trochou kreativity a dobrého úmyslu.

S láskou,
♥B.

♥weheartit.com

Co vážně nesnáším, a co miluji

17. listopadu 2013 v 14:06 | Bonnie Melone |  ♥ Diary
Několik faktů o mně, které vás posunou zase trochu blíž k mojí osobnosti. Jen pro zajímavost, odpočinkový článek.

Vážně nesnáším
Když něco nechápu
Když někdo mluví moc dlouho
Když někdo mluví moc dlouho a pomalu
Oslazený čaj
Akné
Houby
Když mě někdo nechápe
Povrchnost
České filmy
Českou hudbu
Show vyvolení
Lidi co ze sebe dělaj blbečky, aby se proslavili
Kluky co mluví pořád jen o sobě
Lidi co využívají ostatní pro vlastní prospěch
Matematiku
Když mi někdo křivdí
Havanu
Nespravedlnost
Pomluvy
Kosmetiku od vjetnamců
Kýčovitý styl
Plastové šperky
Kritiku

Co mám ráda, co miluji
Mou nejlepší kamarádku, mého nejlepšího kamaráda
Plněné papriky
Černý lak na nehty
Štíhlé kluky s tetováním, piercingem ve rtu a smyslem pro humor
Lidi co si ze sebe dokážou udělat srandu
Dlouhé vlasy
Upřímnost
Pohodlí
T. Millse
Lásku
Když jsem středem pozornosti
Klučičí společnost
Čaje (bez cukru)
Voňavé svíčky
Kosmetiku
Blogování, psaní
Cigarety
Červené víno
Rodinu
Objetí
Plyšová zvířátka
Filmy pro teenagery (panna nebo orel, kamarád taky rád...,)
Vánoční světélka
Péřové deky
Tyrkysovou barvu
Velká gesta

Určitě jsem na něco zapomněla, a je toho od každého mnohem víc. Možná něco dopíšu, ale tohle je část mého já. Co milujete a nesnášíte vy?

S láskou,
B.