Kniha "Svět z náhradních dílů" Nahlédněte do knihy díky první a druhé kapitole.

13. srpna 2013 v 11:00 | Bonnie Melone |  ♥ Diary
Pustila jsem se do psaní "fantasy" knihy, jejíž děj mám v hlavě už dlouhou dobu. Začíná jako většina knih o naštvaném teenagerovi, a pokračuje jako originální magický příběh o tom, jak se náctiletá Sarah prostřednictvím tajemného slunečního svitu dostane do světa nemrtvých. Jak tento podivný proud slunce funguje, jak se v něm Sarah ocitla, a co obnáší její přesun se v připravené ochutnávce nedozvíte, ale můžete se na knihu alespoň naladit. Název knihy "svět z náhradních dílů" není zatím definitivní, ale pravděpodobně bude znít podobně. Doufám že knihu v několika příštích měsících dopíšu, a že se mi podaří zařídit její brzké vydání.

Kapitola 1.
Sarah ležela na posteli a znuděně si natáčela jeden ze svých tmavě hnědých pramenů vlasů na prst. Vždycky ji štvalo, jak jsou rovné. Ale poslední dobou ji štvalo úplně všechno. Ta poslední doba trvala už tři roky, a započala chvílí, kdy ji zemřela matka. Teď žila se svým otcem, a sedmiletou sestřičkou Lilian. Přestože rodinu ještě měla, připadalo jí, že bez matky už ani žádnou nepotřebuje. Od otce se odvracela a sestru ignorovala. Ne že by jim dávala za vinu co se stalo, jen se s tím neuměla vyrovnat jinak. Poslední co potřebovala bylo všechny přesvědčovat o tom, že život jde dál, jak se říká. Nechtěla o tom přemýšlet. Nechtěla myslet vůbec na nic. Znuděně se naschvál svalila z postele na zem. Ozvala se rána, ale zdálo se, jako by to ani neslyšela. Když se konečně zvedala aby prošla pokojem do malé chodbičky kde se náchazeli schody, připomínala umírajícího lenochoda.
"Sari, Sari, pojeď taky, pojeď, Pojeď..." Z mrtvolného mžourání ji probudila rozívená sestra. Sarah se ji snažila ignorovat, ale byla zvědavá, a tak se s předstíraným nezájmem zeptala: "Aha, kam mám jet taky Lil?"
Liliana nahodila nejroztomilejší obličej, připomínající malé koťátko. "Potřebuju do školy listy, bude den lesa! Potřebuju listy na vylisování!" Sarah pozvedla obočí a trochu zvýšila hlas. "A to má být odpověď na mou otázku prcku? Děláš si ze mě snad pr..."
"To stačí Sarah, mohlo tě jako inteligentní slečnu napadnout, že se pro listy vypravíme do lesa!" Vysoký, sympatický muž s plnovousem vypadal zároveň rozzlobeně i klidně.
"Jo, jasně tati, jeďte si kam chcete." Sarah se otočila na schodě a chtěla se vrátit zpět do svého pokoje.
"A ty pojedeš s námi květinko. Je jeden z nejhezčích podzimních dnů, které jsem kdy viděl, a nenechám tě válet se doma. Stejně to děláš celé dny. Pomůžeš Lili s těmi listy." Liliana se zatvářila trochu radostně, ale nepřeháněla to, věděla, že ji Sarah nepomůže.

Zbytek ukázky naleznete po kliknutí na "celý článek"


"Do lesa nejedu, listy si strčte někam. Jdu spát!" Chystala se vyběhnout schody, ale otec ji včas zachytl za ruku, a skoro násilně ji přitáhnul dolů. Sarah byla protivný teenager, ale věděla že jestli je něco špatné, tak to, nechat svého otce aby se naštval. Odfrkla si jako hladový kůň. Na odpověď se dostavil slabounký hlásek, který nemohl patřit nikomu jinému, než Lilianě.
"Myslím, že máš černé srdce." Sarah i její otec se podívali na Lilianu, která se houpala se špiček na paty a zpátky, a koulela očima jako nějaká kreslená postavička. Zamrkala, a pokračovala. "Paní učitelka Lettermanová říká, že lidé s černými srdci prakticky nežijí. Jsi jako mrtvá, jsi jako máma, jenže ty jsi zlá. Ale narozdíl od maminky máš ještě šanci a.."
"Lili, myslím, že toho bylo dnes už dost." V jeho očích se zaleskly slzy. Tři roky ještě nebyla tak dlouhá doba, aby ho každá zmíňka o matce nerozhodila. Liliana si ztrátu matky uvědomovala, a byla velmi smutná. Dokázala o tom však velmi otevřeně mluvit, až to bylo nevhodné. Byla ještě malá. Zatímco si Sarah oblékala starorůžovou, vytahanou mikinu s kapucí, otec vzal Lilian do náručí, a odnesl ji do auta. Sarah ještě chvíli přemýšlela, kde se v Lili berou takové rozumy. A pak si v duchu řekla jen: Ajo, paní učitelka Lettermanová.

Kapitola 2.
Jako celá rodina jezdili do lesa celkem často. Na maliny, na borůvky, na houby.. Sarah byla vždycky poctivá a aktivní, a sbírání plodů lesa, stavění domečků pro skřítky a další lesní hrátky jí nikdy nebyly cizí. Až do té nehody. Sarah pozorovala ubíhající krajinu za oknem. Liliana s tatínkem hráli slovní fotbal. Nesnášela, že Liliana neumí být chvíli zticha. Příroda za oknem se začínala měnit, stále více zelenala. Jediný ukazatel toho, že opustili centrum města a ocitli se v části kde jsou parky a lesy. Dříve ale tahle cesta netrvala tak dlouho. Sarah věděla proč. Kratší cesta vedla přes místo, kde Lea, její matka, vrazila v bouřce autem do stromu a zabila se. Otec tuhle část světa vymazal. Přišlo jí, že i když dál vedou rodinný život i bez matky, tak za vším, co dělají se stejně skrývá smutek, a tajemství matčiny smrti. Doma měli od její smrti prakticky všechno nové, aby nic nevyvolávalo smutek, že něco v domě tam bylo, když ještě matka žila. Ale ty nové věci nevyvolávali o nic lepší pocit. Byl to jen další obraz toho, jak je celý dům zahalený ve smutku.
"Citron!"
"Nůž!"
"Žabka!"
Sarah vytrhlo z myšlenek pokřikování slov při hře, kterou otec vedl s Lilian.
"Chováte se jako děti!" Řekla Sarah povýšeně a dala oši vsloup. Liliana s rudým obličejíčkem nastavila ruku ve tvaru klapajícího zobáku, a mezi smíchem hekavě zakuňklala: "A ty jsi ale pěknej bručoun!" Sarah jen pozvedla obočí a Liliana s tatínkem dostali záchvat smíchu.

"Ha, ha, ha. Řekla Sarah ironicky, a vystoupila z auta, které právě zastavilo na peřině z barevného, podzimního listí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama