Jak zvládnout záchvaty závisti?

11. srpna 2013 v 20:40 | Bonnie Melone |  ♥ Motivation
A zase ta závist. V této rubrice se závist už jednou řešila, ale je něco, co tam chybí. Vynechala jsem fakt, že záchvaty závisti všichni známe, a jde o to, jak se s nimi poprat.
Je to pravda. Závist je naprosto normální jev u každého, kdo zrovna zkrátka nemá své dobré období, a příliš se ohlíží na to, jak si zrovna vedou ostatní. To znamená, že závist úzce souvisí se sebevědomím, i cílevědomím. Příznaky závistivého brouka v hlavě jsou nejspíš u každého podobné, jak jsem se dnes dozvěděla z jednoho velice užitečného článku. Takže pokud tě rozčiluje každý status, či vytlemená fotografie tvojí oblíbené kamarádky na facebooku, cítíš se oproti někomu méněcenná a jsi nepřející k úspěchům druhých, je jasné že tě závist právě dostihla. Není se za co stydět, ale neměla by jsi dovolit, aby se v tobě tento pocit vyvíjel. S takovým přístupem by se z tebe mohla časem stát už opravdu závistivá a zlá osoba, se kterou nikdo nechce mít nic společného.
Závist, ať je jakkoliv odsuzována, je nejlepším nakopávačem na světě, protože během toho co tě zaskočí, okamžitě myslíš jen na to, v čem a jak zazáříš ty sama, a to je také ten nejlepší způsob, jak se toho nepříjemného stavu zbavit. Vždy buď svá, a nesnaž se napodobovat něčí činy nebo výroky, jelikož to je to, co vždy vede akorát k zoufalému chování, a nikdy to k ničemu nevede. Zamysli se nad tím co na sobě, nebo v tom co ráda děláš můžeš zlepšit, a drž se toho zuby nehty. Není nad to, udělat si malou inventuru úspěchů, a pár jich znásobit, nebo přidat.
Pokud se budeš dál užírat tím, že se ti něco nedaří, tak to tak zůstane, protože nevynaložíš žádné usilí na to, aby se to změnilo. Dobré pocity prostě nejsou zadarmo, stejně jako všechno ostatní. Všechno, co za něco stojí potřebuje práci, úsilí a zdravý rozum. Opak může maximálně nadělat škody, a zničit si úplně zbytečně vztahy s lidmi kolem sebe.
Tím se dostávám k bodu, kdy je terčem tvé závisti někdo tobě dlouhodobě blízký. Pravděpodobně si myslíš, že ten člověk moc dobře ví, jak moc mu závidíš, že se ti vysmívá a nechává tě topit se v jeho egu. Od tohoto paranoidního myšlení, se potom odráží tvoje chování, a přátelé vůbec nevědí, co se s tebou děje, a proto se ti kvůli tomu jak se chováš vyhýbají. Což je pro tebe jen další důkaz toho, že tebou opovrhují, a znovu jim závidíš. Tak dávej pozor. Vždycky se zamysli nad tím, jestli si to náhodou neděláš jen horší ty sama, a jestli některé tvoje myšlenky nejsou trochu paranoidní a šílené. Jdi si za svým cílem, dělej věci co máš ráda, sebevědomě překousni to, co tě trápí a lidi kolem sebe rozhodně už nebudeš nijak zahánět, a nebudeš mít důvod někomu závidět.
Vždycky je dobré pamatovat na to, že život není pořád perfektní, a jsou chvíle kdy se necítíme nejsilnější. Berme každou takovou chvíli jako výzvu k ještě lepší osobnosti, kterou v sobě pěstujeme.

S láskou,
B.


Moje účast na závěrečné módní přehlídce. :)) Model : Monika Vaverová
Buďme na sebe pyšné za každičký malý úspěch.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Teeda Teeda | Web | 11. srpna 2013 v 21:46 | Reagovat

Pokud by někdo říkal, že nezávidí, byl by pokrytec. závist je podle mě přirozená součást člověka a jak ty píšeš, "nakopávač". Je akorát dobré ji nedávat moc najevo. :)

2 Bonnie Melone Bonnie Melone | Web | 11. srpna 2013 v 21:52 | Reagovat

[1]: Přesně tak, moje řeč :)

3 mojetemnejsistranka mojetemnejsistranka | 17. září 2013 v 18:30 | Reagovat

Je to tak.. většina lidí o sobě řekne, že rozhodně nejsou závistiví, egoističtí, žárliví nebo pyšní.. ale neznám nikoho, u koho by to byla pravda. I já taková občas jsem, ačkoliv tyhle vlastnosti nesnáším. Patří to k lidství, tak trochu bohužel.
Ale i tyhle "ošklivé" vlastnosti se dají dobře využít. Třeba ta závist. Je-li špatně použitá, člověku z ní zkysne mozek, pak jen sedíte, ohrnujete pysky nad něčím, co byste vlastně chtěli, a plivete kolem sebe jedovaté řeči. Ale když si člověk přizná - ano, závidím to a to, může se tím nechat - jak píšeš - nakopnout, "vylepšit" nějak sám sebe a místo závisti pocítit hrdost, že se posunul dál.
No jo, když ono je snazší a nenáročnější závidět, pomlouvat a nadávat, než si trochu hrábnout do svědomí a zapracovat na vlastním růstu, že. Asi další taková typická vlastnost člověka. Lenost.

4 mojetemnejsistranka mojetemnejsistranka | 17. září 2013 v 18:59 | Reagovat

Hehe :) teď zrovna zjišťuju během pročítání dalších tvých článků, že ti trochu závidím ten nadhled a pozitivitu. Ale v rámci svého "osobnostního růstu" tu závist budu projevovat jen tím, že ti budu držet palce, aby ti tenhle přístup vydržel navždy. A piš i další takové motivující články. Někdy člověku pomůže přečíst si něco takového, aby si konečně uvědomil, že se sebou může něco dělat.

5 mlhava mlhava | E-mail | 16. prosince 2013 v 22:31 | Reagovat

Ahoj, ten článek je o mně. Bohužel. Všechny rady jsou mi dlouho známé. Myslela jsem si, že až se mi narodí miminko, budu sebevědomá, klidná, vyrovnaná a spokojená. Ale je to ještě horší :-( Navíc trpím obavami, že nebudu schopná malou vychovat, protože jak já můžu být vzor, když si nevěřím, v ničem nevynikám, jsem děsně nerozhodná a lehce ovlivnitelná jinými názory. Neustále se srovnávám s ostatními a považuji za správné to, co dělají, říkají a mají oni. Všech rozhodnutí časem lituji a přemýšlím nad věcmi, co už nejdou změnit. Je mi z toho smutno, bere mi to sílu a energii. Mám pocit, že mizím, že už to nezvládnu změnit. Chtěla bych se věnovat něčemu, co nedělá každý, abych se cítila spokojená a hrdá na to, že něco umím, abych jen nezáviděla. Ale nemám nápad ani odvahu, což je brzda všeho. Jak najít sebevědomí ztracené před 25 lety v pubertě?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama