Červenec 2013

Čas se osvěžit!

28. července 2013 v 12:44 | Bonnie Melone |  ♥ Lifestyle
Otužování je jeden ze zdrojů dobré nálady, sebevědomí, zdraví i krásy. Nemyslím tím přímo to otužování, kdy je v zimě "normální" jít si zaplavat v rybníku pod ledem, ale jen malou inspirační část, která však dokáže velké věci.

Ranní, nebo večerní otužování pod studenou sprchou má spoustu výhod. Například tě chrání před zákeřnými chorobami jako je angína, chřipka, rýma a jiným nachlazením. Dává to smysl, protože pokud si tvůj organismus začne zvykat na "tvrdší podmínky" logicky už nebude tolik rozmazlený a nebude pro něj hrozbou každý bacil, který kolem proletí. Je to jako kdyby ses učila jezdit na kole s vyfouknutými koly. Jde to těžce, ale až se nafouknou, půjde to samo.
Určitě jsi už slyšela o tom, že oplachování šamponu a balzámu z vlasů studenou vodou je mnohem zdravější, než oplachování horkou vodou. Díky studené lázni získáš pevnější a lesklejší vlasy. A pokud jde o krásu, ještě je dobré dodat, že se zpevňuje i pokožka, která bude vypadat mladší, vypnutá, čerstvější a prostě mnohem krásnější.
Otužování ti tedy pozvedne zdraví i krásu. A co ještě? No přece sebevědomí a dobrou náladu! Není totiž nad to být silná a statečná žena, která se neoklepe při každém závanu studeného vzduchu.
Pokud ses rozhodla, že otužování by prospělo i tobě, jako první je nejdůležitější příliš na to nespěchat. Začni s vlažnou vodou, a když se na to budeš cítit, pomalu ubírej teplotu. Přistupuj k tomu jako meditaci. Nespěchat, uvolnit se a postupovat po malých krůčcích až k dokonalosti. Při pravidelném otužování se časem sama přesvědčíš o tom, že ti ani ta nejmrazivější voda už nebude dělat žádný problém. Může to samozřejmě trvat dlouhé týdny i měsíce, ale výsledek určitě stojí za to.
Ať už se věnuješ otužování kvůli zdraví, či pro krásu, stejně dostaneš jako bonus i to druhé. Zkrátka nejlepší způsob jak být zdravá na těle i na duši.
POZOR! Otužování není vhodné pro lidi se srdečními chorobami!! A pokud jsi zrovna po nemoci, nebo máš dokonce právě chřipku, bude lepší se vyléčit a doléčit do stoprocentní formy, než s otužováním začneš.

S láskou,

B.


Seznamovací trhák

24. července 2013 v 13:06 | Bonnie Melone |  ♥ Love
Nedávno jsem konečně dokončila jeden z těch větších vztahových kroků, tedy seznámení s rodiči. Některé z nás to měli určitě snadnější, rychlejší a za lepších podmínek, a někdo spadá do té kategorie lehkých komplikací, a zdlouhavého průběhu.

Přestože patřím do nervózní kategorie číslo dvě, zvládli jsme to. Někdo si může říct,že se kolem toho dělá až moc velký cirkus, a že o nic nejde, ale až pozná tu nepříjemnou snůšku pocitů kolem, zjistí, že jde vlastně o dost velký a komplikovaný krok.
Chovala jsem se naprosto zbaběle. Jeho rodiče už znám dva roky, chybělo už jen jeho seznámení s mojí maminkou, protože tatínka už shodou okolností znal. Přestože teď už ani nevím proč, byla jsem nervózní za nás oba, a to myslím celou cestu vlakem na ono místo setkání. Pořád jsem blekotala něco o tom, že je to vlastně hrozně trapná záležitost, a že půjdu říct strojvůdci, ať to otočí. Tím se dostáváme k bodu číslo jedna. Nervozita tě může natolik ovlivnit, že celý plán události by mohl padnout k zemi. Proto dotáhni vždy takové věci do konce, doopravdy nebudeš litovat. Když jsme dojeli, moje zbabělost neměla mezí, stála jsem tam, koukala jako idiot, a nedokázala jsem říct skoro ani "ahoj." Jsem neuvěřitelně moc pyšná na toho mého prince, který to vzal do vlastních rukou, a jen díky němu seznámení proběhlo docela hladce, když jsem to pozorovalas pocitem, že moje hlava je knedlík. Děkovala jsem bohu za zmatek kolem matrací a povlečení, který s vůní pracího prášku celou situaci trochu osvěžil. Když jsme si vzpomněli na to, že máme ještě v tašce bonboniéru na uvítanou, (pravidlo číslo dvě - z prázdnýma rukama se to opravdu nehodí) utekla jsem. Nechtěla jsem už být součástí jakýchkoliv ceremonií, v tu chvíli mi připadalo všechno strašně trapné. Takže bod tři. Nenech v tom svého partnera samotného, přece jen on je ten, kdo má v tu chvíli právo na to, být nervózní.
Později jsem bolestně litovala toho, že jsem to nezvládla trochu lépe. Přála bych si být aspoň trošku menší srab a nezdvořilec, abych mohla svého kluka trochu víc podpořit. Zbytek pobytu u našich proběhl skvěle. Co na to říct? Není to až tak hrozné,jak to možná vypadá, ale i přesto pokud patříš ke skupině náhoda je blbec, máš štěstí.
Na závěr bych už chtěla jenom říct, že pokud si svým vztahem nejsi ještě úplně jistá, nebo není ještě tak pevný a dlouhodobý, dobře se seznamováním rozmýšlej. Vsadím se že by asi vaši nebyli moc nadšení, kdybys jim každý měsíc představovala někoho nového. Já doufám že tohle bylo moje první a poslední. Kouzlo je v jistotě a v době trvání, a pokud tyhle dvě věci scházejí, dál není třeba přemýšlet o nějakém dalším kroku. Pokud to vydrží, projdeš si spoustou kroků, a mě teď ke štěstí chybí už jen společné bydlení, svatba, a možná nějaké dvě děti. A pak spoustu dalšího. Hodně štěstí ve šplhání vzhůru.

S láskou,
B.


Jaké jsou tvoje zkušenosti se seznamováním?


Velký dík patří mojí lásce, za to že byl tak spolehlivým partnerem,a mojí mamince za to, že byla tak úžasná :))

Takže jen nešlápnout vedle, a všechno bude fajn?

9. července 2013 v 15:56 | Bonnie Melone |  ♥ Diary
Opaluji se, občas skočím do bazénu a neustále zkoumám, jak mám opálené plavky. Mezitím vším dnes stále přemýšlím, a myslím, že dokud svoje myšlenky nesepíšu, nebudu od toho mít klid. Vážně netuším, kde se ve mně neustále bere tolik myšlenek, ale nejspíš je to tím, že mě prostě jen napadá to, z čeho jsem se v poslední době dost poučila sama.

Stačí jedna hloupá chyba, jedno nesprávné uvážení nebo nějaký hloupý či zbytečný čin, a můžete se na hodně dlouhou dobu odstranit z dosavadního společenského života. Stává se to díky činům úmyslným, a někdy i nešťastně nechtěným, jenže většinou jsme na vině přece jen pořád my. Stačí přešlap, a najednou se ocitáme naprosto mimo chodník, a čelíme srážce.
Podle všeho tohle sedí vysoko na žebříku uznání, jelikož když na vás nemá nikdo nic, nemá podměty k tomu vás z něčeho podezírat, nebo vás kvůli něčemu pomluvit. To je logické. A pokud něco je, pomluvy se šíří rychle, a spoustu lidí si udělá obrázek ještě mnohem dřív, než vás stihne poznat. Bohužel, tak to je. Možná i někteří z našich přátel jsou v našich očích až příliš čestní, a čím jsou čestnější, tím víc jsme naivní. Nemá ale smysl být paranoidní, jelikož mi můžete věřit, že opravdového přítele zkrátka skutečně poznáte, a nemusíte se ničeho obávat. A ti ostatní? Nemusíme přece zbytečně odhánět lidi kolem sebe, a tvořit si nepřátele, když můžeme naslouchat, tvořit si svůj názor, a být stále moudřejší z nevědomosti a smutné zlosti lidí. A když se vás někdo zeptá, na váš názor,na názor na cokoliv, řekněte ho přesně tak, jak ho zrovna cítíte, protože nikdy, ale nikdy se nemusíme přetvařovat, jelikož za to nám nic nestojí. V kombinaci s chováním na úrovni inteligentního člověka totiž nikdy nebudeš vypadat jako někdo, kdo se třeba směje na pohřbu své babičky.
Ale to jsem trochu odbočila od tématu. Nebudeme si nic nalhávat, s každým přešlapem se za námi potáhnou dlouhé a těžko smyvatelné stopy. Jen je smutné, že vás nikdo v takovou chvíli nedokáže ocenit za to dobré, a vidí jen aktuální záležitost kterou soudí, jakoby jste ani nebyli pouhým člověkem. Můžete jen čekat, kdy to přejde. Všechno se však jednou zapomene, a to staré "chybami se člověk učí" se opět potvrdí a vy budete moct v klidu spát s vědomím, že příště už tak hloupí nebudete, i když třeba jo.
Někdy je potřeba rozmyslet některé kroky, a sami sebe se ptát jestli vám to za to stojí. I přes to ale život není o tom stále plánovat a kontrolovat, ale žít. Žít, milovat, chybovat, lepšit se, a o spoustě dalším. Stále budou mezi námi ti kteří nás budou soudit i přes to, že by byli,nebo možná opravdu byli stejní. A stále tu budou také ti co o věci přemýšlí trochu více do hloubky. Je na nás ke komu se připojíme, a kam šlápneme, ale na nikoho se přece nemůžeme zlobit za to, že prostě někdy zakopneme.

S láskou,

B.


Úvaha o tajemství dobrých článků

5. července 2013 v 15:13 | Bonnie Melone |  ♥ Diary
Přesunula jsem se do svého malého koutku úvah, a uvědomila jsem si, že jestli chci postoupit v tom co dělám někam výš, tedy k lepšímu využití svého talentu či kreativity, musím na to jít jinak.
Tajemství se pravděpodobně skrývá v individualitě lidí, jelikož toho co je určeno všem, a toho co je nám neustále předhazováno, je všude moc a moc. Stejně jako se nikdy nikdo nemůže zavděčit všem, ať je to DJ,výrobce kosmetiky, nebo nějaký zvrácený politický systém,kterému asi nikdy nebudu rozumět, ani kdybych chtěla, tak ani já si nemůžu myslet, že můžu v jednom jediném článku otevřít oči svými rozumy všem, kdo jsou ochotni si to přečíst. Ale chtěla bych, jenže lidí, respektive všech těch lidských pocitů a potíží je tolik, že hledat ke každému individuální řešení je nemožné. Často, když vymýšlím, co napíšu, přemýšlím o problémech z opačné strany. Mezitím co se internet neustále plní pořád tím samým dokola, snažím se přijít na něco, co tu ještě nebylo. Pátrám po skutečných problémech a situacích, které se stávají každý den, a každému, ale nikdo se je nepokouší do podrobna zkoumat, protože neustále dokola číst jen o tom, jak správně ztratit panenství, je pravděpodobně zajímavější. Právě to,dokázat se na něco podívat trochu jinak, originálně a kreativněji, je pro mě největší výzva, protože psát o něčem o čem napsalo už spoustu jiných, není už užitečné, ani kdybyste stokrát řekli že se na to díváte z jiného úhlu, protože ať se díváte na mouchu z jakékoliv strany, pořád je to moucha. Nejde o úhel pohledu na něco, ale o to změnit od základu celou kostru problému.

S láskou, B.