Únor 2013

SuperStar jako trapná komedie. Gratuluji Ewo, a vám všem, kteří jste bez fantazie.

20. února 2013 v 19:22 | Bonnie Melone
SuperStar byla mého názoru docela pěkná pěvecká soutěž, která měla jistou úroveň. Nyní dokázali z této pěvecké soutěže udělat vystoupení Ewy Farné s jejími dětinskými hláškami a s příšerným chováním.

Dámy a pánové, SuperStar začala, a nyní můžete vidět Ewu Farnou, jak žárlí na hezké soutěžící ženského pohlaví, a ta mužská se pokouší znepokojovat pokusem o falešné a trapné navázání kontaktu. Následně potom pláče u romantického příběhu dvou mladých soutěžících, a krátce potom už za jednou z budoucích zpěvaček tančí jako chobotnice. Skáče po stole jako idiot a vyprošuje si díky tomu mnoho stížností na její účast v porotě. Nevím, jestli jí za tohle divadlo zaplatili, nebo jestli je vážně Ewa trapná už od přírody, ale to se po pravdě asi nikdy nedozvíme. Nechci být jen další hloupý člověk, který jí tímto dělá reklamu, přestože ona už asi žádnou nepotřebuje. Ne. Ráda bych se do zákulisí SuperStar podívala, a zjistila jen koutkem oka jak to je. Snad budu mít příležitost. Rozhodla jsem se nad tím trochu víc zamyslet.

Přiznejme si, že řad SuperStar bylo už hodně, a tím se pro diváky tato soutěž stává stále méně atraktivní. Dát do poroty trapnou holku co skáče po stole byl tedy asi opravdu dobrý nápad, pro zvýšení sledovanosti. Bohužel, pořád nedokážu pochopit, proč se lidé v dnešní době neumí zvýraznit něčím jiným a užitečnějším, než tím, že ze sebe dělají hlupáky, že ukazují hlupáky, že hledají hlupáky nebo že hlupáci jsou. Kam se poděla kreativita, vlídnost a dobré nápady? Ano, je pravda, že díky tomu jak jsou lidé hloupí, je jediný způsob jak je zaujmout - hloupostmi. Takhle to vždycky být přece nemohlo. Internet a televize si lidi vychovala k tomu, aby prostě tvořitelé zábavy mohli přestat myslet, a začít ze sebe dělat blbce za peníze. Věřím, že je to fajn.
Nechci tady teď narážet jen na Ewu Farnou, protože je jen jedna z mála kdo tohle dělá, a narozdíl od všech těch, je Ewa ještě pořád docela roztomile průhledná. I v blogerském světě máme tyhle celebritky, které se proslavily hloupými videi nebo články. Bohužel, tohle je všude a je těžké se tomu vyhnout. Věřím tvrzení, že někteří tito komedianti jsou ve skutečném životě chytří a vzdělaní lidé, vydělávající na hlouposti svých odběratelů. Přestože to tak může být, a zřejmě to tak je, nezmění to nic na tom, že je to ubohé, primitivní a bezvýznamné. Snížit se na úroveň hlupáka, aby ty ještě hloupější začali zuřit a nevědomky vás proslavovat, je podle mě něco, co zvládne úplně každý.
Jestli chci něco dokázat, tak pravý opak. Pod vlivem jisté osoby jsem o podobném činu uvažovala, protože mi to přišlo snadné a rychle prosperující. Jsem ráda, že jsem se do ničeho nepustila dřív, než jsem se nad tím zamyslela. Díky tomu jsem zjistila, že já tohle nechci. Budu dál psát články které vypovídají o tom, jaká jsem doopravdy, a nechci lidem vařit krev v žilách nějakými šokujícími činy jen proto, abych byla nějak více známá. Nepotřebuji to, a nikdo kolem také ne, protože lidí, kteří dělají zbytečné věci, které ničemu ani nikomu nepomáhají a jen tvoří tenhle povrchní svět, je až příliš.
Budu dál dělat to co mě baví, spolu s mým rozumem i s touhou lidem něco dát, místo toho abych dělala to, co umí každý. Nevím kam mě to dostane, ale ať už k lepším blogerům, nebo tam kde jsem teď, budu pyšná na to, že jsem dělala to co umím tak dobře s radostí a bez nějakých podlých a hloupých úmyslů. Ewo, a vy další, nyní se prosím běžte vycpat.

S láskou,
B.

.

Od omalovánek, až po pandu. Jak se vlastně líčit na den?

18. února 2013 v 12:07 | Bonnie Melone |  ♥ Beauty
Proč se líčíme? Abychom zvýraznili svou přirozenou krásu, a zakryli nedostatky. Bohužel někteří lidé zakrývají úplně všechno, i s tou krásou.


Černé kruhy pod očima, linky až k uším, tvář tisíce barev, pomerančový styl... Tohle všechno můžeme spatřit ve společnosti i na ulicích. Jsou to ti, kteří buď nevědí, že vypadají zvláštně, a ti kteří říkají že je to styl. V obou případech by jim byl tento článek aspoň trochu užitečný, protože i já určitě dělám chyby, o kterých ani sama nevím. Proto máme upřímné přátele kteří vám řeknou, že je něco špatně. Ale o tom jindy. (Související článek - ODKAZ)
Styl. To je u některých lidí něco, co jim mohlo změnit život, pohled na svět i lidi kolem nich. Ale proč se snažit něco říct světu zrovna prostřednictvím svého obličeje? Tak například, nejkrásnější ghotic holka kterou znám, Elizabeth Gillies.(ODKAZ) Poznáte hned jak chce, aby vypadala, ale má snad pod očima tři centimetry černé barvy? Aha, takže něco na tom bude. Nzapomeň že máš i vlasy, a možnost jinak se obléknout, takže nemusíš všechno zdůraznit zrovna na obličeji. Dále je možná dobré vědět, že oblečení se dá ladit i jinak, než jen s očními stíny. Všechno jde zdůraznit jemně a pěčlivě. Každá holka může vypadat upraveně ať uznává jakýkoliv styl, když prostě ví jak na to. Slepené řasy ani plastový obličej tě neudělá krásnější.
Takže co nám vlastně stačí, abychom vypadali trochu lépe? Neexistuje žádný návod pro všechny holky na světě. Každá potřebujeme něco jiného. Někdo má nevýrazné obočí, někdo se trápí se svým akné a někdo třeba pořád přemýšlí o tom, jak ty oči dostat dál od sebe. Proto je prostě potřeba se podívat do zrcadla, a říct si kde jsou nedostatky. Nikdo není dokonalý, ale nedostatky nejsou žádná pohroma, protože dnes už make-up umí opravdová kouzla, a to i když ho nemáš tunu. Až tyhle nedostatky najdeš, není nic lehčího než si sednout k internetu, nebo se poradit s kosmetičkou, a zjistit co s tím. Všechno se dá vyřešit, a rozhodně ti to ráno nezabere moc času.
Zkus o své tváři uvažovat jako o malém uměleckém díle, které by mělo vydržet pořád hezké a mohlo by se hodit do většiny galerií.

S láskou,
B.

.

Týrání vlasů na denním pořádku

17. února 2013 v 18:12 | Bonnie Melone |  ♥ Diary
Žehlení, barvení, ničení, stříhání, žehlení, barvení, ničení, stříhání... Nekonečný kolotoč ve kterém jsem se točila už moc dlouho. Neustále se snažím najít to pravé, ale opak je pravdou. Kde jsou ty časy kdy jsem byla poslední holka ve třídě, která neměla obarvené vlasy. Nejraději bych to vrátila a ty hlupačky tenkrát jsem neměla vůbec poslouchat. To bylo pořád jen samé že moje přirozená barva vlasů je našedivělá, a že kdybych si je žehlila, vypadala bych líp. Samozřejmě že jsem tu hloupou žehličku musela vzít, a začít si mrvit moje panenské vlásky. Pak přišla barva. Světle zrzavá, pak červená. V pozdější době to pak bylo několik odstínů hnědé a jeden pokus o blond.
Přestože vlasy byli pořád zničenější a barevnější, stále ještě měli tvar a délku, a nevypadala jsem pořád tak moc špatně. Jak šel čas přirostla jsem k červené barvě na vlasy a u té zůstala asi půl roku. Bylo to pořád horší, bylo to jako stavět komín z kostek. Komín se rozsypal ten den kdy jsem se pokusila pomocí žiletky sestříhat vlasy na styl scene girl. Samozdřejmě byl výsledek naprosto tragický, ale díky tomu jak moje hlava dopadla jsem si uvědomila, že je na čase říct tomuhle všemu stop.
Od té doby jsem si nechávala vlasy dorůst, a všemy způsoby jsem se snažila je léčit. Nějaký ten úspěch to mělo, ale moje marnivost byla opět silnější a zase jsem se začala barvit na červeno. Další rok s červenou barvou. Další léčení a dorůstání. Konečky odpadávají jako šílené.
Teď už nechci tu hnusnou červenou barvu ani vidět. Jenže jak se jí zabvit? Moje snová představa o tom, že si nechám barvu stáhnout nějakou podivnou chemikálií a následně ještě nějak barvit, se v očích kadeřnice jevila jako nepravděpodobná. Co mi radí většina lidí? Nechat si vlasy prostě odrůst. Jenže vážně nemám chuť chodit s půlkou hlavy světle hnědou, a půlkou červenozrzavou. Chci normální vlasy, v nějaké přirozené barvě, nejlépe nějakou přirozenou tmavší blond nebo hodně světle hnědou. Bohužel nedokážu přijít na vhodný způsob provedení.
Doufala jsem, že když to sepíšu tak si třeba uvědomím něco, na co jsem už dávno mohla přijít, nebo mi to aspoň dodá trochu pozitivního myšlení. Většinou to funguje, ale zrovna teď ne.

Tak mi aspoň přejte štěstí. ;)

S láskou,
B.

.

Nebuď jak cuchta a projev trochu kouzla!

17. února 2013 v 13:51 | Bonnie Melone |  ♥ Love
Zoufale se snažíš najít si kluka, a tak obtěžuješ každého, kterého znáš, chytneš se na každého úchyla který si z tebe stejně jen utahuje, a uchyluješ se k fotkám v podprsence? Pak brečíš kamarádce na rameno, že ti neodepsal kluk kterému si napsala ahoj, protože tě asi "nemiluje" tak jako ty jeho. Nejsi sama, takových bláznivek je víc, ale co takhle zahodit tenhle šílený a dětinský způsob dvoření, a začít být holka, o kterou kluci doopravdy stojí?

Vážně si myslíš, že vztah z facebooku, který začal lajkem na tvou polonahou fotku má nějakou budoucnost? Tyhle seznamovací zvyky po internetu mě pomalu opravdu začínají děsit. Nemusíš mít přece kluka jen proto, abys nějakého prostě měla. Časem sama poznáš, že ten kluk se kterým to má doopravdy cenu, přijde z ničeho nic, a možná už dávno v tvém životě je, ale ty ho jen nevidíš, protože jsi zaslepená chatováním, a tím klukem co má BMW. Psát klukovi, jestli ti lajkne profilovku není zrovna to co ho zaujme. Ani to, že ho obtěžuješ jen co ho někde potkáš, tlemíš se jako blázen každé hlouposti co řekne a pořád dokola vyprávíš všem těm kdo jsou ještě pořád ochotní poslouchat, jak strašně tě určitě chce, a následně potom brečet když ti řekne, že má holku. Já vím že jestli tohle čteš, a začínáš se v tom vidět, tak máš asi vztek a myslíš si o mě něco co tady radši vypisovat nebudu. Ale zamysli se nad tím, proč ti to zatím s žádným nevyšlo? Zapomeň na výmluvy jako že nejsi dostatečně hezká nebo chytrá, protože ty jsi prostě jenom trapná. Jen klid, to se dá změnit, jen musíš projevit trochu osobního kouzla a začít být pro kluky zajímavá jinak.

Tak odkud toho kluka znáš? Ze školy? Ze sportovního kroužku? Z fotky? Ať je to jakkoliv, nemusíš ze sebe dělat něco extra. Sama o sobě jsi určitě moc vtipná a fajn holka, jen to musíš umět zvýraznit. To co potřebuješ, je jen trochu sebeúcty a tajemství. Kluci rádi holky loví, a to nemůžou když jim holka spadne do náručí hned na prvním rande. Buď osobnost a kluka si přilákej svým tajemným kouzlem a sladkým úsměvem na tváři. Nepotřebuješ facebook, polonahé fotky ani kamarádky dohazovačky, ale jen sama sebe takovou jaká jsi. Přestaň hledat, začni se dívat. Až najdeš toho kluka který tě chytí za srdce svým úsměvem a ucítíš ty pravé motýlky v briše, pak teprve můžeš začít zkoumat jestli má o tebe zájem.
Nevtírej se, mysli na to že bys tím mohla všechno zkazit. Nejlépe se inspiruj (odkaz) tímto článkem. Co je ještě důležité?

- Buď vlídná, ale ne vtíravá.
- Nedávej mu všechno hned, ale nevyzařuj nezájem.
- Usmívej se, ale netlem se jako blázen.
- Něco mu o sobě prozraď, ale to jak ses v šesti letech počůrala ve výtahu vědět nemusí.
- Být přirozená, neznamená být nechutná.
- Nesnaž se chovat tak, jak si myslíš, že by se mu to líbilo.
-Ještě není čas začít být sexy.
- Může to klidně začít jako přátelství.

S láskou,
B.


Proč blog..?

16. února 2013 v 14:01 | Bonnie Melone |  ♥ Diary
Otázka kterou mi pokládají, a i já sama se nad tím občas zamyslím. Každému je asi jasné, že nemluvím o zvolení webové stránky pro vytvoření webu vlastního, ale o tom proč vlastně chci svůj vlastní web vlastnit. Jaký to pro mě má význam? Jak to chci vytahovat pořád na vyšší úroveň a co plánuji do budoucna? Blog je jedna z mála věcí, ve které mám jasno.

Začátky blogování snad probíhali u každého stejně. První blog, rozčilování se nad nastavením designu, kopírování obrázků i pixelky byli na blogovém denním pořádku. Jak šel čas, vystřídala jsem spousu blogů o celebritách, těch deníčkových, ale nejvíc bylo blogů o ničem s kilometrovými články, které se skládali pouze z obrázků myšky Didlina a kočky HELLO KITTY. Trvalo dlouho než jsem našla svůj styl psaní, a celkový styl blogu který na mě sedí nejvíce. Ke konci sedmičky jsem začala brát opravdu vážně svůj první blog, (Karamelka) který byl prvním blogem, který na toplistu zobrazoval nějaké návštěvníky. Vydržel mi dlouho, ale časem to přece jen nebylo ono. Blog jsem na delší dobu hodila na úplně jinou kolej, a přestala jsem se mu už úplně věnovat.

Pak přišla střední škola, nové lidi a já jsem se začala měnit. Na základce mě něco jako make-up nebo to jaké mám vlasy absolutně nazajímalo, ale vůbec mi to nevadilo. Když si dnes vzpomenu co jsem měla na sobě na talentovky chce se mi zvracet. Ale stejně mi to nevadilo. Díky lidem kolem sebe jsem začínala nabírat jinou, už trochu nalíčenou tvář. Netrvá to dlouho, než se člověk změní k lepšímu, a i když líčení a vlasy nejsou věci, na kterých stojí svět, jsem za to opravdu moc vděčná.

V internetové místnosti na intru to znovu začalo. Zjistila jsem, že i kamarádka kterou jsem v nové škole poznala, kdysy měla blog. Dá se říct, že jsme znovu začali blogovat nastejno. Na to neuvěřitélné množství lístečků s ručně napsanými názvy blogů nikdy nezapomenu. Vyráběli jsme je celý večer a pak jsme je chodili házet po městě do poštovních schránek, i do klávesnic v počítačovce ve škole. Články pořád měli tu stejně legrační úroveň, ale díky snaze a odhodlanosti mít na blogu co nejvíc lidí jsem se začínala zlepšovat.

Bylo to vlastně jen o tom jednom. Mít toplist za který by se nestyděla žádná blogerka. Obíhání blogů, schánění lidí kdekoliv. Je jasné že tohle vás ale uspokojí jen na chvíli. V jeden den vidíte výsledek podle vašich představ, ale druhý den musíte začít od začátku. Brzy mi došlo, že lidi musíte zaujmout něčím jiným než otravnným spamováním v komentářích. Cesta ke kvalitnějším článkům je vždycky dlouhá, a kritika je něco co do dneška nezvládám tak jak bych měla. Všechno se změní když něco doopravdy chcete.

Dnes si klidně troufnu říct, že jsem se naučila dobře psát, a vždy vyjádřit to co chci víc než dobře. Pořád se chci zlepšovat a nabírat zkušenosti, protože moje zkušenosti jsou mým úspěchem. Je to možná teprve nedávno, co jsem svoje články začala inspirovat sama sebou, svými chybami i výhramy. Mám teď pocit že těm co čtou můj blog, dávám něco víc. Psát článek jen tak o něčem podle vzoru z internetu bez vlastní zkušenosti je o ničem, a nikdy vás to nikam nedostane. Stejně tak mi vadí přístup některých internetových "celebrit" které se ke svému úspěchu dostali jen díky tomu, že ze sebe dělaly hloupé nebo trapné. Jasně, to taky jde, ale to co chci, je mít jednou jako blogerka úspěch, protože jsem to doopravdy dokázala svou skutečnou osobností, a svými články.
.
.
B.

Stůj si na svém a čeká tě úspěch!

15. února 2013 v 18:22 | Bonnie Melone |  ♥ Motivation
Máš svůj názor a ostatní ho neustále odmítají, ikdyž víš, že je to pravda? Zajímáš se o věci o kterých tví kamarádí nedokážou říct nic jiného, než že je to trapné, ale pro tebe to znamená mnoho? To co děláš, a to co si myslíš je součástí toho, jaká jsi, a to je něco co ti nikdo nesmí vzít. Nenech se ovlivnit kritikou a časem poznáš, že se to vyplatí.

Ti kteří se pochlebují tvým zálibám, a snaze něco dokázat, jsou jen ti malí a bezvýznamní, kteří se neumí dívat do jádra věci, a řeší tvoje zájmy jen jako břeh moře aniž by věděli, že dál v hloubce se skrývají úžasní mořští tvorové. Z toho všeho je víc než jasné, že zabývat se takovými lidmi je zbytečné. Neznič si cestu za úspěchem, který jednou všem vyrazí dech.
Záleží jen na tvé odhodlanosti a na způsobu prezentování tvého úspěchu. Nemusíš to každému hned vykládat, a vyvolávat u ostatních dojem, že se vytahuješ, protože jsou jiné způsoby a hlavně lepší příležitosti kdy se to hodí a kdy to bude mít tu správnou váhu a ten nejlepší efekt. Na tuhle chvíli vyčkej, pohled všech těch lidí stojí za to.
Úplně stejné je to i s tvými názory, protože pokud to není nějaká úplná blbost, časem se ukáže že jsi měla pravdu, a že umíš přemýšlet logicky a dopředu. Může to trvat dlouho, ale nikdy nebudeš zklamaná tak, jako kdybys s přetvářkou odsouhlasila všechno, co tvrdí ostatní, jen abys "zapadla" a nakonec nedokázala vůbec nic.
I po tom, co dokážeš sobě, i okolí, jak úžasná osobnost vlastně jsi, nemusíš hned nosit nos nahoru a podceňovat ostatní. Ukaž že nemáš žádné komplexy a usmívej se na všechny, co ti tolik křivdili. Pomsta nebo vztek jsou jen dvě zbytečné věci ukazující naše slabosti a nízkou úroveň. Věř, že uznání v podobě mlčení ti dá mnohem víc. To nejjednoduší a nejlepší co můžeš udělat, je nebýt jako byli oni a prostřednictvím své vlídnosti ukázat že jsi jiná než si mysleli.
Cesta za uznáním a vyvýšením je dlouhá, a vždy budeš moc jít ještě dál, protože lepší můžeme být vždy. Trpělivost, vypočítavost a tvrdá práce sama na sobě k tomu patří ať chceš nebo ne, ale jak pořád říkám, stojí to za to!

S láskou,
B.

P.S. Někteří lidé jsou prostě jen hrozně hloupí a nezavděčíš se jim nikdy. To jsou přesně ti, kterými se nemusíš vůbec zabývat.

.

Jednoduché denní líčení

8. února 2013 v 7:00 | Bonnie Melone |  ♥ Beauty
Rychlý fotonávod na jednoduché denní líčení podle B.


Základ :
1. Make-up
2. Pudr
3. Bronzová tvářenka


Oči:
1. Světlý krémový stín na celé víčko
2. Tmavší bronzový a hnědý stín na vnější stranu víčka
3. Černé linky na horní i spodní víčko (libovolná šířka)
4. Řasenka na horní i spodní řasy

S láskou,
B.

Lentilkové muffinky

7. února 2013 v 16:24 | Bonnie Melone |  ♥ Quickies
Mňám! Miluju muffinky skoro stejně jako lentilky! Nepřemožitelné spojení v několika snadných krocích! :)


Co potřebuješ?!
♥ Maxi balení lentilek
♥ 2 vejce
♥ 1 a půl hrnku cukru
♥ 2 hrnky polohrubé mouky
♥ 1 hrnek oleje
♥ 1 kypřící prášek
♥ 1 vanilkový cukr
♥ 1 hrnek mléka
♥ Hrnek střední velikosti
♥ Košíčky na muffiny

Nejdříve v nějaké větší míse smícháme všechno sypké. Mouku, cukr, kypřící prášek a vanilkový cukr vzájemně důkladně promícháme.


Nyní můžeme přidat mléko, olej a vejce. Mícháme tak dlouho dokud nevznikne jemné těsto bez hrudek.



Přidáme něco málo přes půl balení lentilek, zbytek necháme na ozdobení.


Připravíme si košíčky na muffiny. Protože papírové jsou hodně měkké, radějí je dávám na sebe po dvou, aby se nezdeformoval tvar muffinu, nebo hůř, aby se muffin z košíčku nevyléval. Košíčky plníme pouze do poloviny, protože v troubě těsto nakyne. Plníme košíčky těstem přímo na plechu, protože přenášení plných košíčků je dost nemožné.



Strčíme do předehřáté trouby a průběžně kontrolujeme. Muffiny netrvají dlouho.


A je to hotové!! Pokud mají jemně zlatavou barvu a na špejli nezůstalo žádné těsto, můžeme podávat barevné muffinky!



Brou chuť!

S láskou
B.